Žiju, dýchám, no tak je to v pořádku, ne?

21. prosince 2015 v 18:15 | v. |  Zápisky
Hádejte, kdo je zpátky!

Měla jsem v plánu ozvat se už o dva tři dny dříve, dokonce proběhlo i několik ne zrovna úspěšných pokusů o to něco sesmolit. Nebyla jsem však schopná cokoli z toho dopsat nebo dokonce vydat, protože moje hodnota energie, nálady, chutě a nápadů se pohybuje hodně, hodně pod nulou. Navíc jsem potřebovala na nějakou dobu zmizet z internetu a nechat svoji internetovou existenci podřimovat pod virtuálními peřinkami s motivy veselých jednorožců - nebyla jsem aktivní snad nikde, a když ano, tak jen hodně chabě.
Co si budeme namlouvat - dneska jsem teprve začala řešit dárky, dneska jsem si teprve začala uvědomovat že rok 2015 je zachvíli v prdeli a já jsem nedokázala vůbec nic, že konec prvního pololetí se blíží čím dál rychleji a já mám v hlavě pusto prázdno. Nechci nový rok,nechciii!


Co se slastí a strastí mého pesimistického živůtku s příchutí neslazeného čaje týče, nestalo se nic, co by stálo za nějakou zmínku, byť sebemenší. Nějak už mě přešla touha potom zveřejňovat žblechty z mého každodenního přežívání, o to víc když ani nemám co říct. Proč bych měla zase mluvit o ničem? (Ne že bych to neuměla dokonale)

Došlo mi, jen tak, z ničeho nic, že jsem se znovu dostala k dalšímu zlomovému bodu. Ty body, kdy se najednou celá moje osobnost prudce zlomí, nastane převrat a moje uvažování se otočí v rozmezí od 180 do 360º stupňů, mě provázejí už od nějakého jedenáctého roku života, kdy sice ještě nebyly zas až tak zlomové, ale svým způsobem byly zlomové.
A teď jsem najednou narazila na další takový bod - něco uvnitř mě se zlomilo a já cítila, jak z toho vytéká veškerý můj pesimismus a mizí někam pryč.
Nestal se ze mě optimista, ničím takovým nikdy nejspíš nedokážu být, spíš se ze mě stalo něco na rozmezí realisty se snílkem, zkrátka když všechno vidíte tak jak je, ale na druhou stranu se až moc rádi oddáváte myšlenkám ze světů milionů světelných let vzdálených od toho vašeho.
Uvědomila jsem si, že vidět všechno pesimisticky není způsob života pro mě, tedy ne tak úplně docela. Zopakuju to znovu, i kdyz jsem to už říkala - nedokážu vsechno vidět růžově, ale nechci to už vidět ani za každou cenu černě (i když černá je moc krásná barva. Haha. Ha.), jako jsem to vídávala doteď. Mnohem víc mi to vyhovuje tak, že si nic nepřikresluju a stojím mnohem víc nohama na zemi.

Mimochodem, zrovna si stahuju Age of Adeline a Birdmana, takže v blízké době čekejte nějakou recenzi - podle toho co jsem četla to vypadá na opravdu pozoruhodné filmy.
A ještě jednou mimochodem - do Štědrého dne se pravděpodobně ještě ozvu s nějakým čistě vánočním článkem, taky konečně.

Mějte se kouzelně, žijte zdravě, objimejte pandy a tak, znáte to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simix Simix | Web | 22. prosince 2015 v 21:07 | Reagovat

~Čaué~
Znám to, jaké to je s články, když není energie, čas apod.
Člověk potřebuje na nějaký čas i pauzu :)
Já dárky vyřešila asi tak před měsícem :) Člověk se pak nemusí stresovat :)
Také často vzhlížím na svět pesimisticky, ale pozitivita je lepší klíč ke štěstí.
Užij si Vánoce. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|