Všichni jsme roztomilý malý lháři

4. prosince 2015 v 17:38 | viola. |  Střípky myšlení
Dneska na ráno mi na ask dorazila anonymní otázka, ve které stálo:

"Co si představíš pod pojmem 'lži'?"

Zdá e to být dost primitivní otázka, na kterou by se dalo odpovědět i jednou jedinou větou. Ale protože já se při odpovídání poměrně často rozepisuju a moje úvahy létají všemi možnými směry, nebyla ani tahle otázka výjimkou. Že už píšu v kuse nějak dlouho mi došlo asi po deseti minutách psaní. To mě zarazilo, a při pročítání mého názoru jsem zjistila, že na askovou odpověď jsem se rozepsala až nepříjemně moc. Takže jsem ji smazala a rozhodla se odpovědět sem.



Nějak jsem vždycky pochybovala o pravdách, které známe a které jsou nám od mala vtloukané do hlavy, o těch obecných pravdách. Dost často ve všem hledám ty složitější cesty, které nejsou tak snáze vysvětlitelné a proto se jen málokdy spokojím s nějakou jednoduchou odpovědí. Možná to bude znít směsně, ale často se bere jako hotová věc, že naše planeta vznikla náhodou - že to prostě celé byl pokus omyl, když se srazilo tohle těleso s tamtím a nově vzniklou kouli žhavé lávy potom několik milionů let bombardovaly meteority obsahující látku, z níž se potom na planetce stvořili oceány, v jejichž hlubinách se sťuklo něco s něčím a vznikly počátky života (teď dělám chytrou, protože jsme se dívali na dokument v přírodopise). A třeba tomuhle já nevěřím a nikdy jsem to nepovažovala za pravdu. Teď nemyslím to s tím vznikem, ale s tou náhodou. Nebudu tu nijak rozebírat moje konspirační teorie, chtěla jsem tím naznačit, že pravda rozhodně není něco stálého a jednotného, jelikož ten, kdo s teorií náhody přišel bude stát za tím, že to pravda je.

Dočetli jste na povinnou četbu knížku, která vás bavila a když někdo někde řekne, že ta knížka byla úžasná, vy přikývnete, že je to pravda.
Vašemu spolužákovi se ale nelíbila, a když někdo někde vypustí z úst, že ta kniha je ta největší slátanina, on zase souhlasí, že je to pravda. A nemůžeme nijak určit, co z toho je pravda, co lež. Těžko říct, jestli má z obojího něco, nebo to není nic.
V některých případech samozřejmě můžeme určit, zda jde o pravdu nebo ne, třeba pokud máte černé tričko a druhý člověk vám bude tvrdit, že tričko je bílé (chabý příklad, ale who cares).
Pokud nad tím ale budete hodně přemýšlet, zjistíte že většina věcí opravdu není ani jedno z toho a pokud ano, je ovlivněna věcí názoru.

Když jste byli malí, nejspíš se vám stejně jako mě protínala lež s fantazií. Vykládali jste lži na základě toho, co si vymyslela vaše dětská fantazie a nijak jste si neuvědomovali, že vlastně lžete. Pro příklad použiji debatu, kterou jsem nedávno vedla s moji malou sestřenicí. Je jí pět, tudíž je celá její realita dost zkreslená - což ale například považuji za krásu dětství. Stála si za tím, že vítr fouká tehdy, když nás něco bolí, aby nám tu bolest pofoukal, a že je na to v Nebi speciální řídící středisko, kde se to hlídá a do potřebných míst se potom posílá ten vítr. Je to hezká myšlenka a já bych ji opravdu nechala spíš u té fantazie, než u lži, koneckonců vymyslelo to pětileté dítě, ale stále se to za lež považovat dá. I když nevědomou. Ale i já jako malá měla svoje teorie, které mě byly tou nejpravdivější pravdou pod sluncem. Fantazie je ta hezčí forma lži.

Když už jsem byla starší, někde v těch prvních ročnících základní školy, začala jsem zjišťovat ten hlavní rozdíl mezi lží a fantazií a že je mezitím opravdu nějaký rozdíl. A že jsou lži a pravdy které jsou prostě dané a musí se tak brát. A taky jsem zjistila, že spousta lží už není tak nevinných a že z mnohých se nedostanu jen tak bez problémů. Z těch méně nevinných lží se postupně vyklubaly lži, které mě nejen můžou do problémů dostat, ale můžou mi pomoci dostat se z nich ven. Je známo, že jakmile nezkušené dítě objeví něco dosud neobjeveného ze světa dospělých, pokusí se to vyzkoušet a občas už u toho zůstane. A když malá Viola zjistila, že jí mohou lži pomoci, směle se vrhla do toho vlaku, ze kterého se později už docela špatně vyskakuje. Lhaní o známce z písemky. Házení svých špatných činů na někoho jiného. Vymlouvání se, že je mi špatně jen abych nemusela někam jít.
Na některé lži se přišlo, jiné se zametly někam pod koberec a nikdo nezjistil, kde vlastně ta pravda byla. Některé se po čase nabalování a zatloukání proměnily v katastrofu, jiné splnily svůj účel a z problémů mě dostaly.

Poslední skupina lží, kterou bych chtěla probrat jsou sladké lži (myslím že se tomu tak říká), tedy když vlastně nelžete o ničem špatném a svou lží navyšujete někomu jinému sebevědomí, nebo mu dáváte dobrý pocit. Jsou to takové ty drobnosti jako "Moc ti to sluší", "Ten obrázek se ti moc povedl", "Přeju ti to" a podobně. Některé z nich používáme bezdůvodně, říkáme je jen tak, aby jsme se druhému zavděčili, jindy zase, aby řeč nestála, aby jsme se vyhnuli případnému konfliktu či střetu názorů, nebo je prohlašujeme za účelem zvednout dotyčnému náladu. Je to ten typ lží, na jejichž nepravdivost se většinou nepřijde a ani nemá nijak katastrofální následky. A vlastně to skoro nikdy nemyslíte špatně. Za takové lži vám nemůže nikdo říct půl slova, ve své podstatě na nich není nic špatného, když je použijete občas. Používat je ale neustále, to už nemá s předchozími příklady nic moc společného - můžete jimi u někoho vyvolat falešné dojmy, on pak bude žít v iluzy a její prolomení bude o to bolestivější.
Co je ale horší, než lhát okolí, je lhát sám sobě. Může to mít nemalé následky, když se do takové iluze dostanete sami. A že dostat se do ní není nic těžkého. Každý z vás si asi někdy o něčem zalhal, občas. Jednu dobu jsem si taky neustále namlouvala, věci co jsem nechtěla řešit jsem si jednoduše vysvětlila aby byly dobré pro mě a netrvalo dlouho, a už jsem si nedokázala uvěřit jedinou myšlenku. A co je horšího, než když nevěříte sami sobě?
Upřímně, já osobně jsem hrozná lhářka a ve svém reálném světě (nemluvím teď o blogu, ten jsem si založila právě kvůli tomu, abych měla kde tu pravdu říkat) používám všechny lži, které jsem tu vyjmenovala, i když ty "sladké" naprosto minimálně.

A jak bych definovala lži? Inu, moje definice zní nějak takto: Lež - přikreslování pravdy za dobrým či špatným účelem, která se však nemusí být vzdycky považována nutně za špatnost, jak je nám odjakživa předhazováno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Molly. Molly. | Web | 6. prosince 2015 v 12:02 | Reagovat

Moc krásně napsané a výstižné, nemám k tomu co dodat, protože je to úplně parádní. Já taky občas lžu ale pořád si říkám, že to změním a konečně začnu být upřímná a rázná a budu mluvit pravdu. Je to těžké a to ti řekne každý člověk. Někdy pravda prostě bolí a tak radši zalžeme abychom tomu dotyčnému neublížili, bohužel to už je jedna z mnoha lidských vlastností, které jsme pochytili. Lhát za účely.

2 Lenuš Lenuš | Web | 7. prosince 2015 v 15:55 | Reagovat

Krásně napsané ty jo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|