This is the new (year's) shit.

31. prosince 2015 v 17:08 | v. |  Zápisky
Poslední den v roce, a já ho už od jeho začátku vnímám jako každý jiný, obyčejný den. Dokonce jsem i ztratila přehled o tom, který den v týdnu že to vlastně dneska je, a kdyby mi to náhodou nepřipomněl kalendář, s největší pravděpodobností bych dnešek vydávala za sobotu.
Docela jsem přemýšlela, jestli mám dělat nějaké shrnutí za ten rok, jak v mém životě, tak na blogu, protože tahle ta moje stránka pamatuje jen a pouze rok, se kterým se dnešní noc rozloučíme.
Na we heart it jsem narazila na tento obrázek, s nímž se naprosto ztotožňuju - ačkoli byl tento rok pro mě ve spoustě situacích zlomovým, a tak nějak se během něj formulovala má pravá osobnost, zjistila jsem, že si z něj pamatuju jen naprosté minimum a že se mi podařilo jen tak ho přežít, namísto toho abych ho nějak smysluplně prožívala.


Taky jsem celkem přemýšlela o něčem jako The best of 2015, což je ale (alespoň) pro mě dlouhodobější projekt, a vzhledem k tomu že už tento článek splacávám tak nějak na rychle (a se ztuhlými prsty, jelikož jsem se přibližně před pěti minutami vrátila zvenku...dokážete si představit jak blbě se s tím na mobilu píše a kolik překlepů jste schopní průměrně za minutu udělat?), tak bych to připadně posunula na prvních pár dní v lednu (tedy v překladu do mého způsobu uvažování 'na dobu neurčitou').

Tento článek tedy bude sloužit jako takové malé ohlédnutí a připadně i nějaké to předsevzetí, protože koneckonců, jsem to já a přestože svoje předsevzetí, ať už jsou v kterýkoli části roku, ve finále vůbec nesplním, v lepším případě jenom zapomenu, dávám si je hrozně ráda, připadám si pak strašně nad věcí, uvědomělá nad svými chybami a schopná něco s nimi dělat (i když to u toho předsevzetí většinou končí).

Snad poprvé od doby, kdy jsem tehle svůj blog začala brát vážněji a jako něco víc, než jen jako místo na vykecání a vylívaní hlavy i srdečních komor (doufám že jsem to označila správně a že si z toho přírodopisu z šesté sedmé třídy něco pamatuju), jsem podnikla výpravu do hlubin archivu a předem říkám - nedoporučuju, aby jste se tady pokoušeli o to samé. Nedokážu si představit, že bych o blogu někomu pověděla nebo kdyby o něm nedejbože někdo věděl. Ne že by to snad teď bylo nějak extra zlepšení oproti tomu co bylo, ale zkrátka, nikdy není žádný velký zážitek číst si zpětně vaše (a to třeba jen tři měsíce staré) hlody.

Ale něco jsem zjistila - že přestože jsem se měnila a proměňovala dá se říct po celý rok 2015 a na jeho zlomu s rokem předchozím, k největším změnám docházelo v období říjen, listopad, prosinec. Vám to možná nemusí přijít, ale já si to tímhle uvědomila - vážně se ze mě stal někdo úplně jiný, než kým jsem byla ještě třeba v dubnu. Je to zvláštní, a nevím, zda mám být s tou změnou spokojená, či naopak. Nevím, prostě nevím.
Zase ale, něco se opravdu nezměnilo. Moje zmatenost, nerozhodnost, žárlivost, podezřívavost, záliba v tom všechno zapisovat, nevysvětlitelná fascinace vesmírem a až závislácká obliba v hudbě a katastrofických filmech nejspíš zůstane navždy stejná.

Dobře, nějaké shrnutí měsíc po měsíci asi nezvládnu, protože spousta věcí byla tak nějak průběžná a prostě, nějak mi to nejde psát (vy to nevíte, ale mezi tímto odstavcem a odstavcem předchozím je odstup asi půl hodiny, během které jsem už skoro s hysterickým záchvatem zjistila, jak blbě se takováhle shrnutí píšou, alespoň mě.)

Raději se přesuneme k tomu bodu, na který se až podivně moc těším, a sice na ta předsevzetí. Jelikož jsem člověk, který nějak ignoruje většinou uznávané časy k jejich dávání, spoustu z nich jsem si prostě dala jen tak, během roku. Proto tu nebudu vypisovat takové ty drobnosti jako - budu se víc starat o svoje vlasy (první co mě napadlo, no) a tak, spíš věci co jsou pro mě opravdu hodně důležité.

Za prvé, chci se dostat na školu, kterou jsem si vybrala. Chci udělat přijímačky, udržet se tam a hlavně - vytáhnout trochu tu matiky, aby mi tak nekazila celkový průměr. Zatím jsem si tak spočítala, že za můj celkový průměr z vysvědčení bych mohla u přijímaček dostat docela slušné body navíc, ale že jo, kdo by nechtěl víc, když víc mít může.

Za druhé, chtěla bych si konečně ujasnit, kdo jsem, co chci, a přestat pořád tak zmatkovat. Nebudu se snažit o mazání svých špatných vlastností (a že jich je), protože jednak ke mě patří a vyvažují ty dobré (kterých zase zas tolik není, protože v případě mé osoby se i ty dobré vlastnosti leckdy dají považovat za špatné) a jedna jsem už dávno zjistila, jak těžké to je, zbavovat se špatných vlastností. U mě prakticky nemožné.

Za třetí, doopravdy moc toužím po tom naučit se plynně německy, snad i o něco víc než anglicky. Ne snad proto, že bych měla v plánu se do Německa, popřípadě Rakouska odstěhovat, nebo z někým odtama chodit, nebo tak, spíš proto, že se mi ta řeč líbí. Když to vypustím z pusy, většinou se setkávám s nepochopením, ale já mám opravdu mnohem blíž k němčině, než k angličtině (haha, a proto je nadpis, název blogu a všechno v angličtině. No a co...) a strašně moc bych si přála umět tím jazykem mluvit ve větách, ne jen v útržcích s půlminutovýma pauzama jako to umím teď.

Dále. Tohle předsevzetí je tu prakticky zbytečné, jelikož jsem o něm mluvila už v jiném článku. Týká se to té mé verze book challenge. Tedy chci ji jak zvládnout (a ráda bych už teď přečetla něco z maturitní četby), tak začít více číst. Což je vlastně fajn, protože když splním první bod, logicky se splní i bod druhý. Ale hlavně, aby to vydrželo.

Za další, už ani nevím kolikáté.
A to je pro mě celkem důležité - přestat se zamilovávat do lidí, do kterých se zamilovávat nemám, protože vím, že i kdyby z toho teoreticky něco vyšlo, nikdy by z toho nakonec nebylo nic dobrého. Vážně bych na to měla začít myslet a dostat se z toho mého stereotypu, že zatím pokaždé, co jsem se zamilovala, ať už vážně nebo to nebylo nic velkého, nespadal ten dotyčný do té kategorie lidí, co pro mě nejsou a nikdy nebudou nic dobrého.

No a taky, měla bych se začít chovat jako opravdová kamarádka, mít radost i z maličkostí, vážit si toho, co mám a taky sama sebe a být víc společenská, i když pravda, tohle je v mém případě asi stejně možné, jakože někdy pochopím, proč Titanic nemohl skončit happy endem. (Já vím, asi pro efekt, ale bylo to jediné přirovnání, co mě v ten okamžik napadlo)

Inu, to bylo mělo být vše, ale jak se znám, beztak jsem na něco zapomněla a vzpomenu si až když budou v rádiu odpočítávat nový rok, a já budu budit všechny členy rodiny, že už se počítá. Jako tomu už několikrát bylo. ("Vzbuď nás až před půlnocí, ano?" Kde berou tu jistotu že tam nevytuhnu s nimi? Holt o mě asi alespoň něco ví. Já totiž jen málokdy usnu. Hlavně když je okolo mě tolik jídla a nestřežený alkohol ahahahah.)

Jinak taky samozřejmě přeji šťastný a hezký nový rok, ať je pokud možno ještě lepší a zkrátka...ať ho vystihujou přesně ta dvě slova která se objevují ve většině novoročních přání - hezký, šťastný a všechny další varianty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Molly. Molly. | Web | 29. ledna 2016 v 18:14 | Reagovat

Páni to je ale dlouhý článek. Více méně si napsala dost věcí, které se dějí i v mé hlavě, ne jen v te tvé :) Myslím si, že přijmačky uděláš s přehledem a na školu se dostaneš :) Hlavně si buď jistá, že sis školy zvolila dobře, protože jakmile ne, budeš trpět. Sama jsem to teď poznala a na nějaký přestup už je zjevně pozdě. To s tím srovnáváním sebe, že chceš vymazat špatné vlastnosti a tak. . ty nevymažeš ty tu pořád budou, můžeš je maximálně ignorovat nebo přehlížet ale obě moc dobře víme, že člověk jako takový se nikdy nezmění. Myslím si, že jsi ještě mladá a pěkná holka k tomu všemu rozumná, takže nějaké na nějaké to zamilovávání je ještě čas. Vím to sama. Vykašlala jsem se na vztahy na zamilovanost a hele. je mi fajn :) Tobě taky krásný nový rok a hlavně, ať je lepší než minuly!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|