Myšlenky pod vodou

12. prosince 2015 v 13:32 | v. |  Střípky myšlení
Nevím, jak se to stalo, ale několik dní jsem nezveřejnila ani větu. Dokonce jsem ani neodpovídala na asku. Dny mi splynuly do jednoho a já si ani neuvědomila, kolik že jich vlastně uběhlo. Topila jsem se v myšlenkách. Stále se v nich topím.
Zakázala jsem si o tom psát, přece jen, stále mě napadají zajímavější věci, o kterých bych se tu mohla zmínit, ale ne. Něco mě zkrátka nutí o tom napsat. Možná se mi budete smát. A možná to nebudete chápat. Ale já jsem došla asi k největšímu uvědomění za celý svůj dosavadní život. Ne asi, ale určitě.

Někde mezi čekáním na aktualizaci mé nejoblíbenější knížky na wattpadu a psaním úkolu do chemie jsem poslouchala písničku Sweet dreams (are made of this), ve které mě upoutala jedna věta - 'Everybody's looking for something'. A teď to vysvětlit hezky popořadě a nezamotat se do toho.

Stejně jako já, i lidi kteří mě den co den obklopují něco skrývají. Jsou věci, které by nikdy nikomu neprozradili, a vy byste je od nich vlastně ani nečekali. Protože je o nich nevíte.
Každý něco hledáme. Každý po něčem jdeme, ať už uvědoměle nebo ne. Někteří hledají vědomí, co vlastně hledají. A mezi ty jsem se dlouhou dobu řadila i já. Nevěděla jsem, co hledám. Vlastně, ani jsem nevěděla že něco hledat můžu. Nebylo to pro mě důležité a až v okamžiku, kdy jsem se zaposlouchala do té písničky se mi celá hlava naplnila tou jednou jedinou prostou větou, která toho v sobě skrývá mnohem víc, než kdy budu moct pochopit.
V titulku tohoto blogu stojí věta, která by mohla být dost dobrou odpovědí na celý tento článek - že hledám novou galaxii. Nejspíš vám došlo, že je to myšleno ve smyslu hledání svého vnitřního světa, svého místa. Nebo svého opravdu pravého já.
Asi většina lidí sama sebe stále ještě hledá, a já tu větu považovala za takové svoje heslo, že i já vlastně toužím po tom najít sebe. (Teď mě napadlo, že by se tento článek dal přiřadit k tématu týdne Hledání sama sebe. Ale čtěte dál, a nakonec zjistíte, že s tímto hledáním nemá tento článek nic moc společného.)
Jenomže věta o tom, že hledám novou galaxii ve které bych se mohla usadit vůbec není to čím bych mohla ukončit celé tyhle svoje úvahy. Je to něco trochu jiného.

Hodněkrát jsem se setkala s tím, že lidi inspiruje k napsání nějakého příběhu či povídky písnička. Mě se nikdy nestalo, že bych něco poslouchala a najednou mi hlavou probleskla myšlenka na napsání něčeho úžasného. A hádáte správně. Zase ta jedna jediná věta odstartovala v mé hlavě smršť nápadů. Nebudu se tady rozepisovat, o čem že jsem to vlastně začala psát, ale celý ten příběh zatím o šesti kapitolách toho pro mě začal hodně znamenat. A zjistila jsem, jak moc se s hlavní hrdinkou ztotožňuju, a jak je ovlivněna mnou samotnou. Na tom není nic zvláštního, většina autorů vkládá do svých postav část sebe, někdy zcela automaticky. Jenze já díky ní začala poznávat nové části mé osoby, které jsem do té doby vůbec neznala a nevěděla, že existují.
A během psaní jedné z kapitol mi došlo, co vlastně hledám já. Pravdu.
Je to celkem ironické vzhledem k tomu, jak hrozná jsem lhářka, nejen k sobě ale i ke svému okolí. A taky je celkem ironické, že nevím, jaký typ pravdy vlastně hledám.
Když se občas rozhlédnu kolem sebe, mám pocit, že je něco špatně a že něco je jinak. A že bych ráda znala pravdu. Pravdu o všem. Já vím, jak hloupě to zní, ale mě celý můj život připadá jako jeden velký klam a že nic není skutečné, dokonce ani já sama.
A tak jsem se rozhodla, že najdu Pravdu.
a možná tohle celé zůstane jen nepatrným výkřikem do nekonečné tmy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Heaven Heaven | E-mail | Web | 12. prosince 2015 v 17:09 | Reagovat

Moc hezky napsané :) Taky něco hledám a nevím co... sama sebe, něco, někoho... až to najdu, tak to poznám, doufám. Osobně musím říct, že písnička mě už kolikrát inspirovala k nějakému hlubšímu zamyšlení nebo dokonce napsání příběhu. V poslední době už se to ale nestává tak často...

2 Simix Simix | Web | 12. prosince 2015 v 19:34 | Reagovat

~Čaué~
V myšlenkách se topím také..
Já také myslím nevěděla, co vlastně hledám. Možná jsem to postupem času a s více zkušenostmi zjistila... možná stále ne, ale mám více jasno. Ale přece jen..
Člověk by prvně měl najít své já.. no.
Hezky píšeš :)
Tak hodně štěstí a ahoj :)

3 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 26. března 2016 v 16:13 | Reagovat

Tak za prvé, tu písničku mám velice ráda, je skvělá. A, musím plně souhlasit, protože také něco hledám a vlastně ani nevím co a poznala bych to, až bych to našla, ale hlavně, že se snažím ostatním vysvětlit jednu věc a každý z toho mám srandu, protože nevím jestli na to existují slova. Ani nevím co se snažím vysvětlit, protože ani nevím jak to nazvat, ty pocity. Jinak moc krásný článek, poutavě píšeš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|