Srdečně odmítán

20. listopadu 2015 v 16:39 | viola. |  Básním
Než začnu, ano, trochu hodně jsem tady čachrovala se vzhledem. Spousta z vás si ještě možná vybaví ten předchozí a uznejte, takhle to tu možná přece jen vypadá trochu lépe. S tím, aby vzhled vyjadřoval moji osobnost sice trochu bojuju a to co jsem tu stvořila měvystihuje možná tak v oblibě této kombinace barev a té jemnosti ale...no, nechám to tady protože jsem s tím docela spokojená. Jenom mě dost vytáčí ta druhá tabulka od toplistu co prostě nejde dát pryč, a upřímně, ani nevím, jak ji pryč dostat. Po registraci u toplistu se mi sem vložila sama, a jak vidíte, je mimo volitelný box, a tam moje magie holt nedosahuje.
A taky jsem tak trochu přecházela rubriky,heh.

Dále. Jeden můj poetický záchvěv jsem tu zanechala několik týdnů zpátky, možná to bylo už v září, nevím, ten čas tak moc letí, že to co se mi zdálo být jako včera bylo někdy začátkem října... Ale rozhodla jsem se nepočítat ho. Koneckonců, nestálo to opravdu za nic, ci si budeme povídat.
Berme tedy tohle jako takovou moji premiéru, co se veškerých básní týče. Ve sprše mě dneska ráno začala napadat všelijaká slovní spojení, která ačkoli dohromady moc smyslu nedávala, vlastně vůbec, na začátku jsem schválně používala nesourodá slova, mi k sobě nádherně seděla. V původní verzi to nebylo ani zrýmované, plánovala jsem to bez toho, jenomže pak mi došlo jak hrozně špatně se mi to čte. Následovalo tedy několik drobných úprav, až jsem se dopracovala k výsledku. Nemůžu říct, že bych uměla psát poezii, nemyslím si to, ale vždy mě to bavilo, bylo to pro mě dobré na vypsání z nálady, pocitů nebo jenom tak, abych se zabavila.
Tady je.
Němá píseň
Vykřičená do světa
Uvolňující tíseň
Jako s radostí očekávaná odveta.

Obklopen honosnými sídly
Srdečně odmítán
S přetrhanými křídly
Zvesela odlítá


Je časem i prostorem
Spásou i bezmocí
Nevzdělaným doktorem
Výkřikem do noci

Černé lesy zavál bělostný sníh
Černé lesy zapadly šedým popelem
Už nikdy víc neuslyší její opojný smích
Její srdce bylo vždycky jenom mizerným hotelem

Zoufalost mění se v úlevu
Tma v jasné světlo
Roztála jezera, náhle bez ledu
Bez ní už jako by zase všechno kvítí kvetlo

Na první pohled viděl jen
Tvář její spanilou
A později, skončil sen
Poznal i duši její prohnilou

Ostré čepele
Přeřízly poslední nitky naděje
Po chvílích temného zoufalství
Den jasný přichází

Srdečně odmítán
Přesto zvesela odlítá

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blondie Blondie | Web | 21. listopadu 2015 v 0:52 | Reagovat

Vzhled blogu vypadá dobře ;) A báseň se ti taky povedla

2 Anter Anter | Web | 21. listopadu 2015 v 11:24 | Reagovat

Vzhled už jsme chválily jednou, tak i podruhé! Co se týče básně, tak ta je skvělá! Každý si v tom najde něco a já všechno.
Je časem i prostorem
Spásou i bezmocí
Nevzdělaným doktorem
Výkřikem do noci.
↑↑↑↑↑
Tak tohle jsou asi 4 nejlepší verše, co jsem za poslední dobu četla :-?
Těším se na další tvé poetické zabloudění mysli, protože ti to moc jde! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|