Pár mých osobních poznatků

6. listopadu 2015 v 16:48 | viola. |  Střípky myšlení
Chtě nechtě, už se po tomhle světě pohybuju patnáct let a kousek a za tu dobu jsem si prošla dobrými i naopak špatnými časy. Neoznačila bych se za nějakého sečtělce, který všechno ví, všechno zná, má zkušenosti snad se vším a může radit lidem ve všech možných životních situacích. Nikdo takový samozřejmě nejsem, ale zkušenosti sbíráme ať už více nebo méně celý život, a to i v tom naprosto zvráceném věku puberty. A řekla bych, že právě v tomhle sladkém věku se dozvídáme opravdu spoustu nových věcí.
Já funguju většinu času jako pozorovatel, a tak si občas všímám věcí, které moje okolí jen málokdy pochytí. Celý článek možná bude působit trochu klišoidně, protože vecpávání životních rad a zkušeností klišé samo o sobě je.
Možná, že vám spoustu těch věcí bude připadat směšných, nebudou vám třeba ani dávat smysl, ale já věřím, že alespoň v některé se najdete. Taky to asi nebudou žádném rady nad zlato, které by jste ještě v životě neslyšeli - jsou to jen moje osobní poznatky, jež jsem za ty léta postřehla u svého okolí.
Některé se vám zase naopak můžou stát staré, ale všechno se opakuje, a i na věci, na které už někdo přišel (v tuhle chvíli nemyslím třeba žárovku, ale spíš právě ty zkušenosti) přicházíme stále znovu a sami.

Nebojte se říkat svoje názory.

Souhlasit se vším jenom proto, aby jste nijak nevyčnívali, je hloupost. Když jsem byla tak v šesté třídě, taky jsem to dělávala, nechtěla jsem na sebe nijak upozorňovat a zůstat tak nějak v klidu. Až postupem času mi došlo, že tudy cesta nevede. Pořád ještě chodím do třídy s lidmi, kteří i teď dělají to samé, a přebírají názory jiných, jen aby se k nim nějakým způsobem přiblížili.
Někdy mám s vyjádřením svého názoru celkem problém, bojím se následků, ale většinou když můžu, tak se ozvu. A dost často se svým okolím nesouhlasím, ve spoustě věcí. Vím o sobě ale, že kdybych se neozvala, kdybych neřekla, že to chci jinak, asi bych si to dlouhou dobu vyčítala a užírala se kvůli tomu. Svých názorů se taky držím, a budu si za ním stát, i kdyby mi na tom závisel život. Až takhle daleko. Protože absolutně nechápu, proč bych měla souhlasit s něčím, co se mi nelíbí.
Tím neříkám, aby jste nesouhlasili za každou cenu a všem své názory cpali. To zase ne. I když je to někdy těžké, naučila jsem se ostatní názory respektovat, pokud k tomu stejnému došlo i od druhé strany. Můj názor je i přesto můj názor, a ačkoli jsem se třeba přes něčí přenesla, toho svého se stále držím jako pomocné větve na útesu.

Karma je svině, a na každého jednou dojde.

Tohle jsem si vyzkoušela už nejednou, a říkám vám, ta karma vám vrací i věci, které vy ani nepostřehnete, že jste někdy v minulosti udělali.
Často se mi zdá, že dochází stále a pouze na mě, ale to je jenom zdání. I když bych se z toho možná radovat neměla, i na lidi které nemám ráda dochází, jenom to nedávají nijak najevo. Ale je to pravda - na každého jednou dojde, a i když je tahle věta silné klišé, je taky silně pravdivá.

Věřte lidem, ale nikdy od nich nečekejte moc.

Možná ze mě teď mluví moje slabá sociální fobie, ale už dávno jsem poznala, že od lidí, obzvlášť od puberťáků v mém věku je prostě hloupost čekat nadbytek. Psala jsem to tu už mnohokrát, lidi jsou prostě v drtivé většině případů příšery, a tak když se od nich moc neočekává, nic moc vás u nich nepřekvapí. Neříkám ale, aby jste se chovali přesně podle mého vzoru - já jsem zase trochu jiný případ, já jsem si vypěstovala k lidem nedůvěru mnohem silnější, než má spousta lidí a nedokážu si je ani pouštět moc blízko k tělu. Taky neříkám, aby se z vás stal stoprocentní introvert a neměli žádné kamarády - ty mějte, je to úžasné nějaké mít. A co se svařování pocitů týče, o tom by mi vystačilo na celý samostatný bod, a proto to zkrátím. Ty vážnější věci svěřujte lidem, kterým opravdu důvěřujete, a o kterých jste nikdy nepochybovali. Jakmile se vám člověk nezdá, nesvěřujte se mu s ničím osobnějším, může se vám to vymstít.
A pokud nechcete, aby vás dopad po jejich podkopnutí bolel, nečekejte víc, než že jsou to prostě jenom lidé.


Brečet není hloupé, a někdy to není ani dětinské.

Když potřebujete, prostě se vybrečte. Někdy je to to jediné, co vám skutečně uleví a pomůže, a proto se tomu nebraňte. Na pláči není nic trapného, a pokud by vás někdo viděl, nemusíte se za to stydět. Zase, je pravda že když se rozbrečíte kvůli všemu, jako je i dvojka z písemky, už je něco špatně, ale pokud už opravdu cítíte, že jinak to nejde, brečte. A plačte hodně, až to tu usedlinu smutku odplaví někam do neznáma.

Podivín není nadávka, a tak to tak ani neberte.

Pojem "normálnost" je neurčitý, protože vám neřekne nic konkrétního. Neřekne vám, co přesně je normální, a co už hranice normálnosti přesahuje. Za podivnost považuje každý něco jiného, a pokud vás někdo nazve divným kvůli tomu, že ve výtvarce řekněte, že jeden z vašich oblíbených malířů byl Degas, jako se to stalo mě, nic si z toho nedělejte. Divný může znamenat zajímavý ale taky, zrovna v tom případě, který jsem tu napsala, to s divností nemusí mít nic společného, to jen někomu to přijde neobvyklé, a tak to automaticky nazve divným.
Já sama se za podivína tak trochu považuju, a i to slovo samotné se mi líbí. Buďte sami sebou, a nepřestávejte s něčím jenom proto, že je to podle někoho divné.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sandra Sandra | Web | 6. listopadu 2015 v 18:48 | Reagovat

s tým vyjadrením svojho názoru s tebou absolútne súhlasím!:)
ja som sa taktiež koľko krát stále prispôsobovala ľuďom,alepotom som si povedala dosť a riadim sa vlastnou hlavou a poviem si svoj názorak sa mi niečo nepáči.samozrejme,akceptujem aj druhých názory,predsa len,potom by to bolo dosť sebecké,kebyže by som presádzala len svoje názory a taká ja niesom:D
ja moc ľuďom neverím a ani od nich nikdy viac neočakávam.verím fakt že len pár ľuďom.. najviac verím asi samej sebe,samozrejme ako v ktorých veciach.
no a o tom poplakaní si musím len súhlasiť:) tieto mesiace ma zopár ráz popadli také menšie chvíľky,kedy som si prišla zbytočná a na nič,tak som si ľahla a slzy sa zo mňa spustili a bolo mi fajn.ani neviem,kvôli čomu som konkrétne mala takéto chvíle.:D

2 Mariiis_N Mariiis_N | Web | 6. listopadu 2015 v 19:04 | Reagovat

Bože, všechny tyhle tvoje poznatky jsou naprosto dokonalé a všichni by si je měli někam zapsat a vystavit. S tím názorem absolutně souhlasím, nikdo by se neměl bát vyjadřovat svůj názor. Co se karmy týče, pevně doufám, že je pravda co píšeš a že každý jendou dostane to, co si zaslouží :) moc pěkný čláenk

3 Crazy Jull Crazy Jull | Web | 7. listopadu 2015 v 12:47 | Reagovat

S tou karmou naprosto souhlasím. Dlouho věřím na karma a často se mi potvrzuje, že existuje. :)
-CrazyJull

4 Blondie Blondie | Web | 7. listopadu 2015 v 16:48 | Reagovat

Možná to je klišé, ale určitě je to skvělý nápad a hezky sepsaný ;)

5 Oswin Oswin | Web | 8. listopadu 2015 v 1:44 | Reagovat

Vzhledem k mým sklonem k excentrismu jsem ve škole už zaškatulkovaná jako "ta divná holka".
Se všemi body souhlasím.

6 Nusi Nusi | Web | 8. listopadu 2015 v 8:49 | Reagovat

Napsala jsi to krásne. Já treba vim že se potrebuju vybrecet, tak se vybrecim a uleví se mi a to hodně. Souhlasim v podstatě se vším! Karma je svine a i když se mi to tak nezdá, dojde na každého! Napsala jsi to krásne!:)

7 Andey Andey | Web | 8. listopadu 2015 v 10:25 | Reagovat

Se vším s tebou naprosto souhlasím. S tím 3. bodem obzvlášť. Já se lidem nesvěřuji, jelikož zastávám názor, že kdybychom se pohádali, tak by na mě měli páku a já ne. Taky jsem dřív moc neříkala svoje názory ale teď už jo.
Moc pěkný článek :)

8 Adell❤ Adell❤ | Web | 10. listopadu 2015 v 19:03 | Reagovat

Karma je svině! Naprosto s tebou souhlasím. Já se své názory nebojim říct i kdyz někdy byh měla radši mlčet :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|