I patnáctileté Violy píší dopisy Ježíškovi

29. listopadu 2015 v 16:47 | viola. |  Zápisky
On už je advent, lidi. Musí to opravdu tak šíleně utíkat? Pamatuji si, jak mi vždycky ty týdny před Vánocemi pomalu utíkaly, kolikrát jsem myslela že z toho zešílím a ono hele - uplynou nám tady tři čtyři roky, a já mám pocit že advent je nejrychleji ubíhající období v roce. Zachvíli už vám tady budu přát hezký Štědrý večer, fakt.
První adventní neděle. Na den před ní se u nás ve městě tradičně rozsvěcuje vánoční stromek, což se samozřejmě neobejde bez plného náměstí trhů a pódia kde prakticky od rána do večera někdo buď zpívá, tancuje a nebo hraje divadlo. Už jsem si stihla koupit jídlo snad v každém stánku počínaje bramboráky a právě před chvílí jsem dojedla trdelník (no jo, neplácej slané a sladké dohromady, a tak dále).

A zatímco na pódiu pro změnu prozpěvuje místní sbor koledy a ozdoby na lampách se s blikáním rozsvěcují, proplétám se mezi houfy lidí s jednou rukou ne zrovna elegantně zastrčenou bezmalá po loket v kapse bundy, a v druhé držím čertovské rohy, za než jsem byla nucena obětovat padesát korun (a tak to dopadá, když se Viola přihlásí na školní Mikuláše za čerta, ale nemá rohy, natož pak řetěz a ocas). Když tu najednou, co nevidí oko mé - mezi dvěma stánky stojí stolek a okolo něho na židličkách malé děti. Slečna v hnědém kabátu jim něco s úsměvem vysvětluje a oni se jeden po druhém s pochopením v očích sklánějí nad papíry.
Dopisy Ježíškovi, napadne mě okamžitě. Ihned si vybavím, jak jsem před lety seděla u toho samého stolku a na A4 vypisovala všechny plyšáky, pekčopáky, poníky, jednorožce, barbie auta a tamagotchi (v té době to měla sestřenice, a já to prostě musela získat taky) které jsem tak nutně potřebovala.


A v ten samý okamžik mě bleskne hlavou - Jestlipak už jsem já napsala Ježíškovi?
Ne. Bezmála celý rok je mi vtloukáno do hlavy, že si nic nezasloužím. A ona je to vlastně pravda. Já sama bych si toho asi za svoje chování dvakrát moc nedala. Tenhle výčet by se čerti opravdu ocenili (ale letos jsem čert já, muahahah. Leda že bych nějak vymyslela jak samu sebe v pytli přehodit přes rameno) - vážně, ale vážně se mi nechtělo uklízet v pokoji (označovala jsem to za kreativní bordel umělecké duše a vědecké mysli. Tenhle argument však u mamky neuspěl), neposlouchala jsem, odmlouvala, byla protivná, žárlivá, nerozhodná, pitomá a tak dále a tak dál. Opravdu jsem letos byla nejhorší člověk za ty roky.
Ano, když si za svoje chování nic nezasloužím, byla by drzost ještě něco chtít.
Ale když už mě to tak v tu symbolickou chvíli napadlo, proč to neudělat? Pokud jde Ježíšek s dobou, mohl by si tenhle seznam na internetu najít.

Milý nejskvělejší Ježíšku,
dostává se Ti do rukou dopis od té Violy, co ti jednou do dopisu napsala, že si přeje nerfku, aby mohla odstřelovat sestru, když pronikne na její stranu pokoje, pamatuješ?
Tak přesně ta holka Ti opět po dlouhé době, navzdory tomu co jí bylo několikrát jasně řečeno, tedy že nemám na nic nárok, píše dopis, ve kterém by Ti nejen chtěla oznámit seznam svých vánočních přání, ale taky by Tě chtěla pozdravit a zeptat se, jak jsi se celou tu dobu měl?
Pokud se alespoň občas koukneš tam seshora na můj život, asi vidíš že já zrovna dvakrát moc dobře ne, co?
Ale Ty jsi se měl bezesporu báječně, tak to má být.

A o co že Tě vlastně letos žádám?
Inu, ono toho zase tolik není.
Hrozně moc bych si přála, abych byla šťastná a to nejenom já, ale všichni. Aby nebylo štěstí pomíjivou, chvilkovou záležitostí, ale aby to bylo opravdové, dlouhodobé štěstí se vším všudy.
Víš, taky bych už ráda zjistila, kdo že vlastně jsem, a jaké je moje místo. A kde je. Chtěla bych alespoň tušení, kdo mě má rád a kdo při mě opravdu stojí, a kdo se tak jenom tváří.
A taky bych si přála kamarády. Přála bych si aby čas neutíkal tak rychle. A abych nebyla tolik sama. Aby mi někdo, kdokoli, řekl že je všechno v pořádku, a že to zvládám výborně. A jestli máš v zásobě i nějakou naději a jistotu, Ježíšku, přála bych si od každé alespoň tolik, kolik mi vydrží na přežití tohoto období.
A jestli mi uděláš něčím opravdovou radost, tak tím, že ji znovu uvidím. Vím, že je to nemožné, ale já bych si tak přála, aby ke mě promluvila, cokoli, jen chci mít jistotu, že je tu stále někde se mnou.
Jestli ji někdy potkáš, byla bych moc ráda, kdyby si jí vyřídil, že na ni ještě stále myslím. A že ji mám ráda. My všichni.

Pro svoje rodiče si přeju, aby byla moje sestra lepší dcerou, až bude starší. Aby nebyla taková jako já, protože si to opravdu nezaslouží. Ani ona, ani oni. Nechci, aby zažívala to co já a nechci, aby kvůli tomu měli moji rodiče starosti. Zkazila jsem toho už dost.

Víš Ježíšku, letos nemám moc věcných přání. Už ani netoužím po tom koni, jako každoročně, páč mi došlo, kolik práce s ním je. Ale mohla bych si přát něco snáze splnitelného, aby to pro Tebe bylo trochu jednodušší.
Jako každý rok si přeji hromadu knížek. Nějaké oblečení. A hodně tlustý sešit v pevných deskách. Pořád ještě potřebuju všechno psát, víš. A taky gtaV.
Pro jednou bych si taky přála ty bílé Vánoce, když loni nespadla ani vločka.
A tentokrát taky budu otravovat s koncertem Nickelbacku u nás v Česku. Když už to letos nevyšlo.
Vážně děkuji Ježíšku. Je od Tebe moc fajn, že mě vyslechneš i přesto, že si "nic nezasloužím."
Tvoje Viola.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hann❤ Hann❤ | Web | 1. prosince 2015 v 10:24 | Reagovat

Sakra to je dobrý:DD twky mi přijde, že to moc utíká a nrmám ještě ani jeden dárek. ten Nickelback! My jsme pro mámu měli lísky koupené a on se ten koncert zrušil, to bylo, je asi stejný blázen jako ty. Nerfku abych mohla odstřelit svou sestru. Sakra:DD to jsou ale dobré nápady! Tento rok si musím také napsat ježíškovi, ale asi to nebude o ničem jiném než zdraví, štěstí, lásku, lásku, lásku. Však k čemu hmotné dárky, toto bohatě stačí

2 Anter Anter | Web | 1. prosince 2015 v 15:23 | Reagovat

Já nevím, ale ty jsi prostě nejlepší spisovatelka v ČR! :D Cokoli od tebe čtu je neuvěřitelný! Prosím, začni psát knihu, s radostí budu tvůj první čtenář a fanoušek, jsi skvělá, skvělá a skvělá! Dopis Ježíškovi? Nikdy na to nebudeme staří. Tím jak dospíváme, tak se naše přání mění na ta nevěcná. Čas letí jak voda a my s tím nic neuděláme, snad ho jen můžeme využít naplno! :-)

3 Viola Viola | Web | 1. prosince 2015 v 16:49 | Reagovat

[1]: mě to naprosto dorazilo, když jsem zjistila, že se koncert nekoná, bylo mi to líto, jelikož to měl být múj první velký koncert a já byla moc ráda, že to bude právě Nickelback. Ale co nadělám, že. Co jsem četla, Chad ma něco s hlasivkami, proto museli zrušit všechny koncerty, takže nejdůležitější je, aby se uzdravil a aby pak chtěli udělat tu ten koncert znovu :-D

[2]: to myslíš vážně, woow?:OOO něco takového mi dokáže udělat obrovskou radost, i když já bych se asi tak neoznačila..vážně moc ti děkuji :-)
souhlasím, že čím starší jsme, tím se naše věcná přání snižují. Já se třeba jako malá hrozně divila, proč mi mamka říká, že si nepřeje víc, než abychom byli všichni zdraví a šťastní. Čím víc let mám ale na hrbu, tím víc chápu, proč to říkala a uvědomuju si, že nebude trvat dlouho, a moje hlavní přání bude nachlup stejné, jako to její.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|