Střípky

9. října 2015 v 18:00 | Viola |  Zápisky
Sedím na posteli, ruce se mi třesou. Pohled zabodnutý do skleničky s vodou, kterou točím až voda málem výstřikuje přes okraj. Neschopná pohybu, chce se mi brečet. Chci si zalézt pod peřinu a nikdy nevylézt, ležet a necítit.
Vnímám jen to neskutečně se rozrůstající prázdno, nevědomost co se sebou. Pod víčkama mě pálí slzy, ale ven se nederou. Chci, aby tekly proudem, abych brečela. Nic nechci víc.
Doléhá ke mě hluk s ulice já si stále v hlavě opakuju tu jednu jedinou větu: Nenávidím lidi. Nenávidím lidi.
Proč mi to dělají? Proč mi to dělají lidi, kteří pro mě něco znamenají? Proč se chovají jako bych nebyla nic? Proč mě přihlížejí, když je mám ráda? Když jsou pro mě důležití? Myslela jsem si, že pro ně taky něco znamenám. Myslela. Jenže zlato, myslet znamená hovno vědět.


"Hodně štěstí k tvým patnáctinám. Čeká tě šťastný rok, Violo, užívej si ho!" Babička se na mě usmívá a podává mi ruku. Usmívám se, chci jí věřit. Ale ne. Mám patnáct už dva dny, a nejsem šťastná ani v nejmenším. Někdy si říkám, proč se vůbec snažím.

Dělali jsme testy z kariérového poradenství. Mám špatný pocit, že z inteligenční části dostanu jasnou klasifikaci: Úplně tupá.

Kdo by ale řekl, že ty tři vyučovací hodiny vyplňování otázek budou jedny z nejsnesitelnějších z celého dne. Nenávidím ji, nenávidím i jeho a ji nenávidím obzvlášť. Že nevíte, o kom mluvím? Nepotřebujete. Důležité je, že moje nedůvěra a nenávist k lidem se každou minutu stále víc pro hlubuje.

Nádech, výdech, nádech, výdech. Výborně. Hlavně ničím neházej, nic nerozbij, ano?
Chci něco rozbít. Jim o hlavu.

Štve mě toho kromě nich spoustu. Jeho lhostejnost. Dneska obzvlášť.
Štve mě budoucnost, protože se jí děsím. Mám strach vyrůst, radši bych aby se zastavil čas a já zůstala tím dítětem, kterým se cítím. Jen otevřete moji hlavu, a řekněte mi, jestli by jste poznali, že jsem na přelomu čtrnácti a patnácti. Že už tady patnáct let starším.
Pampeliška dneska v jednom kuse mlela o svém klukovi, říkejme mu třeba Tom, o tom jak se těší až spolu...no hej, všichni víme, co mám na mysli. Já jenom to slovo, ve všech jeho formách nemám ráda a ještě nejmíň ráda ho vyslovuju nahlas.
A teď by mě zajímalo, jestli je normální, že já na nic takového nemyslím. Teda jako, myslím, ale ne tolik. Nikdy bych se nepodívala na kluka a neřekla si - páni, s tím se chci vyspat. A ani to nechci. Ne teď a ne v nejbližší době. A prijde mi, že jsem mezi svými vrstevníky úplně jediná. Kdybych teď začala s někým chodit a on mi řekl, že dřív než za dva roky nic nebude, hlavu bych nevěšela. Spíš na opak.

Připadám si jako v nějakém zatraceném filmu.
Kéž by se vynořil ten chlapík s klapkou, a od někaď se ozvalo: Znova!
A já bych mohla začít znova. A neopakovat ty chyby. A nedělat píčoviny, o kterých vím, že jich budu litovat.

A tak tu sedím, všechno předemnou běží jako na plátně, a já začínám popotahovat. První slza. Naštvaně ji setřu. Nebuď přece pitomá...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monica. Monica. | Web | 10. října 2015 v 18:03 | Reagovat

Lidi jsou strašný svině. Vždycky mám takový období, kdy vidim všechny ty ksichty a říkám si, že ty za nic nestojí a nemá cenu se s nima bavit... A pak je to zase dobrý, ale i tak mám pocit, že je stejně nejlepší věřit jen sám sobě a všechno dělat sám.
Nebreč! Nikdo a nic za to nestojí :)

2 ×Invisible girl× ×Invisible girl× | Web | 11. října 2015 v 8:53 | Reagovat

Myslím si že každý pozná takovouhle chvilku a je jen na nás jak se s ní vypořádáme, vlastně vše co jsem chtěla napsat už napsala Monica. Takže mě nestačí říct ti nic jiného než drž se, uvidíš že nakonec to nebude tak hrozné, ty slzy ti za to opravdu nestojí:)

3 theworldisugly theworldisugly | Web | 11. října 2015 v 13:48 | Reagovat

Jo, my jsme všichni hrozní misantropy, přitom to, po čem prahneme ze všeho nejvíc rozhodně není smrt všech lidí kolem nás. Většinou spíš pravej opak. Ale chápu tě, asi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|