Neděle večer

11. října 2015 v 19:06 | Viola |  Zápisky
Až se mě budeš ptát, proč to dělám, řeknu že kvůli tobě
Až se mě budeš ptát, proč to se mnou jde z kopce, řeknu že jeden z důvodů jsi zase ty.

Zajímalo by mě, jestli na mě někdy myslíš. Jestli si na mě někdy vzpomeneš, jestli se ti někdy v hlavě vynoří můj obraz. Je hezký myslet si že jo a něco si namlouvat, ale pravda bude nejspíš úplně jiná.

...

Spala jsem u eL. Byly tam ještě dvě její spolužačky, Evča a Klárka. To znamenalo povídání si do tří ráno, drby a smích tlumený polštáři, protože její rodiče si mysleli, že už dávno spíme.
Zjistila jsem, že se trochu líbím jejímu bratrancovi. Wow. Nato, že jsme se viděli asi čtyřikrát a psali jsme si jen sem tam, je to docela, no, wow.

Po cestě domů jsem se stavila v dm v Jihlavě, a nedalo mi to, a koupila jsem si alpro. Nikdy v životě jsem to nepila, jediný důvod proč jsem po tom sáhla byl ten, že všechny holky se kterýma se více či méně bavím, tvrdily, jak se to nedá pít. Mě to chutnalo.
...



Když jsem přijela, nikdo nebyl doma. Přežívala jenom díky zásobě energetických tyčinek a rohlíků s pomazánkou. Zapomněla jsem, že jsem dala vařit polívku, takže jsem ji tam nechala asi pět minut na víc. Jíst se to dalo, holt když má člověk hlad, sní všechno.

Poprvé po dlouhé době se opravdu netěším na pondělí. Nechci se vrátit mezi lidi, které jsem sice nepovažovala za úplně tak svoje kamarády, ale rozhodně jsem od nich nečekala tohle. Ani od Krále idiotů. Od toho nejmíň. Nenávidím lidi. Opakuju se, ale je to tak.

Chtěla bych psát. Chtěla bych toho napsat tolik, tolik toho sem napsat, obrátit sem celou hlavu do poslední myšlenky. Znáte ten pocit, když jen tak sedíte, v klidu, a najednou máte hroznou chuť začít brečet, křičet a smát se dohromady? Mě ten pocit provází už od pátku odpoledne, ale nějak prostě nejsem v prostředí, kde bych mohla křičet tak nahlas, jak chci.

Pořád se mi v hlavě objevují otázky, na které nedokážu odpovědět, ale odpovědi na ně jsou v tuhle chvíli to, co si přeju nejvíc.
Kdo vlastně jsem, jestli je to jen náhoda, že jsem tady, proč se mi děje to co se mi děje, a jestli si za to můžu sama, nebo to tak prostě má být.

Nepřijde mi, že bych sem patřila. Stačí vidět důvody, kvůli kterým je moje nálada na hovno, a o kterých tu z velké části nemluvím, protože to nedokážu, a už mi přijde, že to jsou nesmysly. Nesmysly, které řeším jenom já. Připadám si jako někdo jiný a mám problém někam se začlenit. Nikam nepatřím, ale nedá se říct, že by mi to vadilo. Spíš bych chtěla, aby někdo patřil ke mě.
Netuším, co tu dělám. Někdy by možná bylo lepší, kdybych neexistovala.

Pampeliška říkala, že kdybych chtěla, můžu jí všechno říct. Nevím, jak poznala že se mnou není něco v pořádku, ale já namísto toho, abych to ze sebe už konečně tváří v tvář někomu vyklopila jsem jenom nadzvedla obočí a odpověděla: Jsem v pořádku, nic se neděje, prosimtě.
A Pampeliška to už neřešila. Lžu, aniž bych u toho mrkla okem. Na otázky ohledně problémů odpovídám, jako bych je od sebe odpuzovala, na otázky jak mi je zase odpovídám, jako bych byla kdovíjaká optimistka. Nejsem, a nikdy nebude.
A zatímco to říkám, něco uvnitř mě se hroutí v slzách a ječí něco o tom, jaká jsem lhářka a není to pravda.

...

To, co se odehrává v mé hlavě v souvislosti s tvojí osobou už překračuje meze mého chápání. Nerozumím vlastním myšlenkám, obzvlášť pokud jsou o tobě. Prosím, prosím, pomoz mi to pochopit.

A tvařte se, jako by z předchozí věty nevyzařovala naprostá zoufalost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | 11. října 2015 v 19:21 | Reagovat

Dáš prosím "To se mi líbí" na odkazech pod tyhle dvě fotky?
http://www.mundo.cz/soutez/kaplicka-irsko
http://www.mundo.cz/soutez/pohled-na-dunmore-head :-) moc díky!! :-)
(podmínka je přihlášení na facebook)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|