Mohla jsem jít dobrou cestou, ale já si vybrala tu druhou

3. října 2015 v 17:02 | Viola |  Zápisky
Strašně moc bych chtěla umět volit slova tak, aby tu ve výsledku nebyla jenom nesmyslná smršť písmen...A chtěla bych někdy napsat něco, co bude dávat smysl opravdu všem, a nejenom mě..I když, kolikrát to ani mě ten smysl nedává.

Při čtení posledního deníčku mám chuť začít se hystericky smát. Prej fajn. Bylo mi fajn. Hahaha. Jenomže jo. Opravdu mi bylo fajn. Když se k tomu zpětně vracím, nebyla jsem tak zoufalá, tak bez nálady a tak..uh..jako většinou. Byla jsem spokojená sama se sebou, docela. Sama od sebe jsem pekla a dokonce jsem se ve škole i smála. Ze školy jsem šla s Dýní (jeden spolužák) a celou jsme se smáli blbostem, až se na nás učitel, co šel před náma v jednom kuse ohlížel.
Jenomže pak stačilo pár zatracených hodin, aby se všechno změnilo a převrátilo naruby. Pomalu ale jistě jsem se vracela do toho černého bodu, kdy nevím, co se sebou.


...

"Chtěla bych mít nějaké svoje místo."
"A jak by mělo vypadat?"
"Musí tam být klid. A žádní lidé, víš. Občas si představuju jak sedím u stolu v prázdné restauraci, v takové té jak se jí v Americe říká Dinner, přemýšlím a všude je ticho."
"Nechceš být s lidmi?"
"Většinou ne. Nevěřím jim, a přijde mi že mě za to nemají rádi."
"Ptala ses jich na to, nebo proč jsi si tím tak jistá?"
"Vypadá to tak. Chovají se, jako bych byla něco méněcenného, jako bych pro ně nic neznamenala."
"Co když to jenom předstírají?"
"Proto jim nevěřím. Protože se přetvařují. Nikdy nevíš, jestli to co ti říkají je upřímné."

...

Připadám si strašně divně. Nedokážu najít slova pro svoje pocity, a proto sestavuju nesmyslné rozhovory s nikým. Prosím, řekněte mi, jestli je to až moc nesmyslné.

V pátek jsem usnula jsem v češtině. Asi jsem vážně spala. Nebo jsem jen pospávala, jediné co ale vím je to, že dokud se mnou Pampeliška nezatřásla, si nic nepamatuju. Dokonce ani to, že Král idiotů spadl ze židle. Štve mě, že jsem to neviděla.
Přitom se mi vůbec spát nechtělo, jenom jsem si opřela hlavu o ruku, a najednou..Nejspíš to bude tím, že jsem noc před tím prakticky nespala. Oči se mi zavíraly, ale ani za boha jsem nemohla usnout. Až někdy kolem půl druhý se mi to podařilo. A když mi zvonil ten odpornej budík, nepřišlo mi, že bych vůbec spala. Usínala jsem i po cestě do koupelny, kde jsem se toho stvoření v zrcadle lekla. Opravdu, trhla jsem sebou a pak mi došlo - Violo, ty krávo, to seš jenom ty.
Sprcha a hrnek kávy mě sice trochu probral, ale bylo to jen chvilkový - jak už jsem říkala, třetí hodinu se mi podařilo z velké části prostě prospat. Díkybohu jsme měli volnější hodinu, protože nás do třídy dorazila půlka. Ale Mrcha s Vosou přišly. Bohužel.

Když jsem o tom svým nedostatku spánku, způsobený tím že nemůžu usnout, řekla svý spolužačce a kamarádce M., odpověděla mi na to, že budu mít nějakou poruchu spánku, a ta že by mohla navazovat na jinou psychickou poruchu. M. je obyčejně hodně chytrá, ale tohle se mi moc nepozdává. Ne, že by mě nikdy nenapadlo, že bych byla nějak narušená, ale moc jsem se tím nezabýala. Teď mi to sakra leží v hlavě.

...

"Viděla jsem padat hvězdu."
"Vážně? A co sis přála?"
"Aby nepadala hvězda, ale ona."

Mrcha je stále horší a horší člověk. Nechápu, že je to ta samá osoba, se kterou jsem byla od druhé třídy nejlepší kamarádka. Věděla jsem o ní všechno, a najednou o ní nevím vůbec nic, kromě toho že ji nenávidím.

...

A na závěr jeden vzkaz pro Osobu: Neusmívat. Nevěnovat dlouhé pohledy. Nezdravit mě. Do odvolání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|