A je to tu zase.

8. října 2015 v 16:07 | Viola |  Zápisky

Připadám si tak směsně zraniteln, když chodm kolem lidí, prodírám se jejich davy, když někoho míjím.
Stále častěji mívám pocity dejavu, ráno musím aspoň třikrát zkontrolovat jestli jsem zamkla, a stejně si nejsem jistá, hodiny ve škole se mi špatně přečkávají pokud nemám žvýkačku nebo pod lavicí nepiju eis cofee. Včerejšek mě dokázal rozptýlit až tak, že jsem se smála a měla radost. Byl to skvělý den. Bála jsem se, že by se mohl pokazit jako ty ostatní, ale někdo výš ke mě byl schovívavý a alespoň toho 7.října mi nechal. Ale dneska už se zase vracím do starých kolejí.
Víte, jako co mi to přijde? Jako bych včera byla na konci duhy a dneska se vracela zpátky do města. Až tak.


Uzlince z vedlejšího pokoje hraje písnička z Titanicu. Měla bych se učit na zítřejší test z dějepisu, ale když ten sešit otevřu, připadá mi i bílá stěna zajímavější. Nemůžu se donutit k tomu, abych si něco přečetla, i když je to téma, co mě zajímá.

V noci nemůžu spát, jenom se převaluju z boku na bok a nic mi není pohodlné. Postel se podemnou mění v betonový kvádr. Přes den jsem naopak unavená, a usnula bych klidně i ve škole na zemi.

Mám podezření. Hrozně blbě se o tom mluví, ale dneska jsme měli na supl učitelku, která běžně učí zdravotní výchovu. Neučili jsme se, jenom si s náma povídala, a řeč se nějak dostala k psychickým poruchám. Mluvila o bipolární poruše a jejich příznacích. Ve většině jsem se našla, jenom si nejsem jistá, jestli to není náhoda. Jestli to prostě jen není puberta. Mám ve třídě holku (kdo hádal Vosu, bod pro vás), která v jednom kuse tvrdí, jak je v depresích a tak, a přitom je vlastně úplně v pořádku. Až moc. To, že je smutná kvůli klukovi ještě neznamená, že je v depresích, no ne?
Mám pocit, že pokud by to opravdu byla ta bipolární porucha, projevilo by se to už mnohem dřív. I když je pravda, že ty střídající se stavy mám už nějakou dobu.
Nevím co si o tom myslet. Nejspíš to je opravdu jenom pubertou. Já obecně mám problém rozlišit myšlenky od reality, takže si to prostě jen můžu myslet.
Ale nebudu říkat, že mě přesnost všech těch příznaků mě nevyděsila.
Chtěla bych si povídat s Osobou, moc bych chtěla. Aby se mě ptal na život a na minulost, a já mu vyprávěla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|