Znova

16. září 2015 v 17:21 | Viola, kdo jiný |  Zápisky
Nejlepší na letních kurzech, aspoň na takových, kde jsem byla já je, že máte jen několik hodin denně, na které musíte přijít. A pak už si můžete dělat, co chcete.

Bylo to minulý rok, začátek srpna.
Připadala jsem si jako v jiném světě, všechny moje starosti a problémy se na ten týden ztratily. Začínala jsem od začátku, nic kromě toho místa a těch lidí pro mě neexistovalo.
Pamatuju si, jak jsme se vraceli pozdě v noci do chatek z bufetu, a šli jsme lesem. Křečovitě jsem se držela kamarádky, protože to bylo z kopce, a byly tam kořeny. Hrozně se smála, a řekla: -"Když spadneš, já spadnu, pamatuješ?" Měla to být obdoba na Titanic, a my se tomu hrozně smály.
Začali jsme ječet, když se mezi stromy objevilo světlo, a utíkali jsme, až se málem její věta vyplnila. To světlo bylo přesně jako z té strašidelné historky, co nám vyprávěla Ez. Bála jsem se, a do teď jsem přesvědčená, že to bylo to, o čem nám vyprávěla.
Potom jsem zjistila, že nemůžu najít klíče od chatky. Neměla je ani Ez, ani Hedvika, které jsem se držela. Musely jsme přespat u kluků, protože jsem klíč nechala v bufetu, a nikomu se zpátky nechtělo.
Tehdy jsem se poprvé napila slivovice z flašky. Kluci byli o dva až tři roky starší, měli ji schovanou pod postelí. Oháněla jsem se tím, že je mi třináct, a pít nechci.
Nakonec jsem to udělala. Měla jsem si připadat jako rebelka, namísto toho jsem ale měla krk v jednom ohni a ráno mi bylo špatně.
S Ez jsme na fotbalovém hřišti v jednu ráno zapalovaly prskavky. Pořád zhasínaly, mrchy, ale přesto jsme zapalovaly další a další, až na nás najednou někdo zavolal, co to tam děláme. Utíkaly jsme pryč, a hrozně jsme se smály. Ez zakopla, a když jsem jí to u snídaně připomněla, vyprskla na mě čaj.
Když jsme se loučily, viděla jsem ji naposled.
Hrálo Let her go, a já se bála, že pro mě nikdo nepřijde. Bylo nás tam už jen pár. A on se na mě usmál. Šel za mnou, a zeptal se, jestli si s ním zatancuju. Bylo to dokonalý, i když jsem byla nemotorná a takhle blízko jsem k někomu cizímu byla poprvý, ale přesto jsem se v duchu ptala Passengera, proč tu písničku nenapsal delší. Mnohem delší. Bavili jsme se o nesmyslech, a já si myslela, že můžu říct cokoli, protože na tom nesejde. A nesešlo. Když jsem ho nedávno potkala, nejspíš už si nic z těch řečí nepamatoval.

A já se tam chci vrátit. Prožít to všechno znova. A chci sem napsat nějaký hluboký citát, který by to všechno shrnul. Ale žádný jsem nenašla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|