Viola blábolí | 12.9.

12. září 2015 v 17:02 | Viola |  Zápisky
Dneska mám povídavou náladu. A protože tu není nikdo, kdo by byl ochotný poslouchat, zbýváš mi ty, drahý blogu a vy, poutníci, co jste se tu náhodou objevili, a pak ještě vy, kteří jste sem zamířili úmyslně.


×Něco na mě leze. No, nedivím se, svým čtvrtečním vysedáváním na studené lavičce jsem si o to akorát tak říkala. Proto dneska mluvím jako stařena, chce se mi spát a nechce se mi nic dělat. Navíc tomu napomohl páteční tělocvik, protože chladno+sprint = bude mi ještě hůř.
Takže jsem si uvařila čaj, venčení psa pro dnešek svěřila Uzlince, svojí sestře (věřte mi, stálo to dost přemlouvání, protože ta holka má prostě strašnou radost, když mě může štvát), zavrtala jsem se do postele a tu obrovskou kupu volného času, co mi po předání venčení vznikla, jsem se rozhodla využít k blábolení a následnému zveřejnění na blogu.
Říkala jsem si, že jsem dlouho nepřidala žádný deníček, a ani jsem si nebyla moc jistá, jestli ho budu ještě psát tolik, jako jsem chtěla. Založila jsem si rubriku Letters, kterou jste už možná postřehli, a je to něco mezi deníčkem a vypisováním se z mých pocitů, jako to můžete znát ze zase jiné rubriky.
To psaní formou dopisů neznámému člověku mě baví o něco víc, ale nakonec jsem se rozhodla, že ho budu využívat právě na ty pocity (pokud nebudou putovat do rubriky Záchvěvy) a tady budu sdělovat takové ty obecně nejdůležité věci. Které ale svým způsobem důležité jsou.
Chvíli jsen uvažovala o změnění názvu třeba na Kecání s Violou nebo Kofola s Violou (čaj už je obsazenej:D), ale nakonec jsem se rozhodla zůstat u deníčku. Protože deníčkové psaní mi vyhovuje.

Ale o čem jsem to chtěla psát? No ano.
Přesně jak předpověděla naše třídní, třídní trička stoprocentně vyvolají nejednu hádku. A včera, kdy jsme poprvé od (až překvapivě klidnému) vybrání barvy mikiny i trička, začali vybírat potisky a nápisy, se snad poprvé strhla opravdu celotřídní hádka.
Teprve tady se totiž ukázalo, jak máme každý naprosto jiný styl. Ono by se na první pohled mohlo zdát, že se všichni oblíkáme stejně (protože jsou tu tací, co mají svůj daný styl, a oblíkají se podle něj, a pak jsou tu tací, co se oblíkají podle nálady, a holt si někdy vezmou to, co už má někdo jiný), ale až když jsme každý vybíral potisky, co se líbí jemu, vyšlo najevo, že v tomhle jsme každý někde úplně jinde.
Nakonec se nám podařilo zúžit výběr na pár, s pomocí naší třídní, která vybrala to, co se líbí i jí. A rozhodli jsme se nechat to na později.
Ale kluci se sesedli, a vybrali společně jeden obrázek.
Proti kterému jsme byly my, všechny holky, zajedno. Ovšem kluci byli přesvědčení, že na výběr potisku mají právo, protože s bravami jsme koneckonců přišly my.
Docela mě překvapilo, že máme s Vosou dost podobné názory, co se tohohle týče, takže ohledně toho, jak by jsme si tričko představovaly, jsme se shodly.
Kluci si ale byli jistí, že obrázek je na nich, a v žádném případě nechtěli. Nakonec to skončilo tím, že se na chodbě shromáždil hlouček devatenácti osob, které ječeli jeden přes druhého, co se líbí jemu. Kluci stále opakovali, že obrázek musí vybrat, zato holky zase trvaly na tom, že kluci nemůžou vybrat obrázek sami. Po chvilce toho překřikování se, jsme se už z většiny jenom smáli a mezi hádáním, které už nikdo nebral tak vážně jsme si spíš dělali srandu z toho, jak nám třídní říkala, že to takhle stoprocentně dopadne.
To ale neznamenalo, že by kterýkoli strana měla v plánu ustoupit. Dopadlo to nakonec tak, že nás němčinářka, která měla dozor z té chodby vyhodila, ať táhneme do třídy, protože s námi na chodbě jsou koneckonců i třeťáci. Ti se totiž, aniž by si toho kdokoli z nás všiml, shromáždili okolo a sledovali tu velkolepou hádku.
V hodině nám ale kluci, sice ne moc ochotně, slíbili, že vybereme jiný obrázek. Jsem si ale jistá, že se to bez nějaké té další hádky neobejde.
Omlouvám se, že je tenhle článek takový nijaký, ale na zítřek mám
nachystané dva, které mají, alespoň podle mě, o něco zajímavější obsah. Koneckonců,
je to pořád jenom obyčejný deníček, že jo. Ale pozor - pokud mi do toho nic nevleze,
mám pro vás v příštím deníčkovém článku překvapení.
Viola
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Oswin Oswin | Web | 14. září 2015 v 21:39 | Reagovat

Eh... Tak my jsme se, co si pamatuju na potisku celkem shodli... Naše třídní trička hlásají "Ceep calm and be awesome".
Trochu mě sice dožralo, že holky měly růžová a kluci černá (jak gender stereotypy, tak to, že jsem sakra chtěla černé tričko).

2 Viola Viola | Web | 15. září 2015 v 6:44 | Reagovat

[1]: Růžová by mě asi taky štvala :D  i když,  zase jde o to, jaký odstín...nějakou lososovou bych ještě skousla, ale takovoi tu hodně sytou taky ráda nemám. To na barvě jsme se díkybohu shodli -modrozelená trička a černé mikiny. Za ty jsem opravdu ráda,  za tu černou :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|