Top5 mého dětství

29. září 2015 v 15:14 | Viola ft. její dětské já |  1000+1 věcí, co mám ráda

Pamatujete ještě na rubriku 1000+1 věcí, co mám ráda? Někdy v srpnu jsem do ní přidala dvě abecedy, ale jelikož mě napadlo, jak by se ta rubrika dala ještě využít, a v abecedě jsem se u pár písmen zasekla, přidám sem tenhle článek. Abeceda bude pokračovat, to jo, ale mezitím do téhle rubriky přihodím pár dalších článků, protože jestli chci dát kdy dohromady 1001 věcí, měla bych si pohnout.
A o co půjde v tomhe článku? Název už vám asi stihl napovědět, že to budou věci, které jsem měla ráda jako dítě. Trochu to ještě upřesním - přidám jednu písničku, film, knížku, počítačovou hru a seriál, na kterých jsem, dá se říct, vyrostla, nebo které jsem prostě měla nejradši když mi bylo třeba šest.




1) Písnička: Red hot chili peppers - Californication

Jak jsem už někde říkala, poslouchala jsem prostě to, co se poslouchala doma, a u většiny těch kapel jsem už zůstala. Redhoti jsou toho dokonalým příkladem - Californication jsem zbožňovala (a pořád zbožňuju) a mám takovej pocit, že to byla první anglická písnička, kterou jsem dokázala zpívat, byť ne anglicky ale nějakou svojí upravenou angličtinou. Nutno dodat, že Red hot chili peppers byli dlouhou dobou mojí nejoblíbenější kapelou


2) Film: Sám doma 2

Tenhle film mě neprovázel jenom každé Vánoce, ale kolikrát jsem si ho vynutila i normálně během roku. Až teď jsem si ale uvědomila, že když se na Kevinovo dobrodružství v New Yorku díváte jindy, než na Vánoce, nemá to tu správnou atmosféru. Zrovna nedávno totiž dávali Sám doma 2 na Prima Cool, a ačkoli jsem se pořád ještě smála všem těm scénám, kterým se směju vždycky, tu správnou atmosféru to nemělo. Přesto ale Sám doma patří stále mezi moje oblíbené filmy.

3) Knížka: Správná Pětka, Enid Blyton

Měla jsem stochutí napsat Harryho, ale o tom už jsem psala v abecedě, a tak jsem použila svoji druhou nejoblíbenější knižní sérii. Tu jsem si sice narozdíl od Harryho později už nečetla, přesto mi ještě asi deset dílů leží v polici. Než jsem uměla číst, četla mi mamka Pětku vždycky před spaním, potom jsem si ale všechny díly četla sama. Pamatuju si, že jsem se dokonce snažila vytvořit vlastní Správnou pětku, a taky jí vymýšlet různá dobrodružství. Moje "Super šestka" sice nikdy nebyla na papíře tak super, jako jsem si ji vytvořila v hlavě, ale přesto to pro mě byl úspěch - byl to vůbec první příběh, který jsem dopsala dokonce, a byla jsem na něj hrozně hrdá.


4) Počítačová hra: Starshine legacy
Když mi bylo tak šest, sedm let byla jsem naprosto posedlá koňmi, chvíli jsem dokonce i jezdila. Moje kamarádka odebírala takové ty balíčky, myslím že se to jmenovalo Pony Klub. Mě se to hrozně líbilo, a tak se mi podařilo přemluvit rodiče, aby mě Ponyho taky objednali. Jen tak mimochodem, ty dárky až na jakousi plyšovou kočku a formičky na palačinky jsem už poztrácela. Co mám ale pořád ještě doma jsou všechny ty knížky (opravdu hromada), komiksy a právě ty hry.
Ale zpátky k Starshinům. Mám doma všechny čtyři díly, včetně čtyř pokračování, které už ale není tak dobré. Pro mě ta hra byla vždycky něco strašně magického a tajemného (kdo to hrál v druhé třídě pochopí:D)a teď mě možná budete mít za blázna, ale já jsem pořád snila o tom, že na prázdniny pojedu na ten ostrov, kde se to všechno odehrálo, a dokonce jsem si hrála na to, že jsem jedna z vyvolených, která o tom ale nemá vědět, a všude jsem hledala toho modrého veverčáka..
Kdyby vás třeba zajímalo, na čem sem jako děcko ujížděla, hodím vám sem jeden lets play, snad jediný na tuhle hru v češtině. Dost jsem se u toho smála, a to já se normálně u letsplayů nesměju. Navíc mě dost překvapilo, že ten letsplay nehraje holka, jak bych čekala, ale normální kluk:DD

video pochází z youtube kanálu TeamGamesOver.

Seriál: H2O, stačí přidat vodu
Bože, tohle jsem měla radši jak všechny Pošťáky Paty a Ovečky Shaun a dokonce i Teletubbies dohromady (pravda je, že jsem se Teletubies bála a nikdy jsem se na ně nechtěla dívat. Řekněte mi, fakt jste z těch mrch nemívali noční můry?). Viděla jsen z toho seriálu snad všechny díly, a stejně jako u Starshinů jsem toužila po tom, že se odstěhuju do Austrálie (i když jsem v té době uměla anglicky asi jako Nicky Tučková), pojedu na ostrov Mako a stane se ze mě mořská panna.
Já jsem se dokonce dívala, i když ty díly opakovali, a vůbec mi to nevadilo. Ale jednu věc mi to přece jen přineslo - málokdo se může chlubit tím, že znal první chemický vzorec už ve druhé třídě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Oswin Oswin | Web | 29. září 2015 v 22:10 | Reagovat

Red hot chilli peppers chválím! Tyvole, mě se hudební vkus vyvinul tak kolem čtrnácti... :D Jinak, tyjo na StarShina si vzpomínám, ale... Já měla radši StarStable, či jak to bylo... :D
Ty jo... A Pony klub... Sakra, já stárnu, to už za chvíli bude těžké retro. :D

2 Viola Viola | Web | 30. září 2015 v 6:25 | Reagovat

Mě k téhle hudbě vodil taťka, takže většinu toho co poslouchám, mám od něj. K tomu je i jedna dobrá výhoda, u většiny kapel si nemusím kupovat cédéčka, teda ta starší, proto že je máme už několik let doma :-D
Starstable mám doma taky, ale to mě moc nebavilo, sice jsem tam měla větší volnost, kam jsem mohla jít, ale chyběl mi ten příběh ze Starshina :-D
[1]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|