things i wanted to say, but never did

4. září 2015 v 16:58 | Viola |  Zápisky
Tenhle článek bude nejspíš pro všechny z vás naprosto na nic, protože tomu, co si tady přečtěte nejspíš prostě nebudete rozumět. Nebudete chápat, co tím myslím, i když vám někdy může dojít, o koho jde ve smyslu třeba spolužačka, někdo z rodiny a tak. Můžete si to přečíst, ale pravděpodobně vám to nic nedá. Jelikož je tohle ale rubrika Záchvěvy mých pocitů, snažím se sem přidávat co se odehrává v mé hlavě, o tomu občas nerozumím ani já sama, takže nebojte, nejste v tom sami.
So...tímhle článkem se ale snažím tak nějak ulevit své mysli, protože spousta těch věcí mě den co den pálí na jazyku, ale netroufnu si je říct, nebo jsou to věci kreré mám strach říct nebo jednoduše nemůžu. A tohle mi alespoň dá chvilkový uklidňující pocit, že jsem to ze sebe dostala ven. I když, nejsem si jistá, jestli bych něčemu pomohla, kdybych tohle všechno řekla. Řekla bych, že je vlastně možná i dobře, že jsem to těm lidem nikdy neřekla. Teda, jak kterým, samozřejmě. Něco by zkrátka mělo zůstat ukryto.

º Pamatuješ si, jak jsme se dřív nemohly vystát? Jo, je to věc o které nemluvíme, ale vzpomeň si. Je zvláštní, kolik se toho změnilo, a jak v tom sehrál roli člověk, od kterého by jsme to nečekaly. Ale je to dobře. Je to dobře, protože aspoň díky tobě nemám pocit, že jsem na všechno sama, a že se můžu na někoho obrátit.

º Změnila jsi se. Hrozně jsi se změnila. Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale bývala jsi jiná. Lepší. Mnohem lepší kamarádka. Pořád tě mám ráda, ale známe se odjakživa - a tak kdo jiný by měl poznat, jak jsi se změnila, když ne já?
Možná už si nerozumíme tolik, co dřív, ale já doufám, že se to změní.

º Víš co mě neskutečně štve? Že bydlíme sto kilometrů od sebe a osobně jsme se potkaly jen dvakrát. Jsi první člověk, se kterým jsem mluvila tak otevřeně, komu jsem mohla říct všechno. Myslím, že toho máme hodně společného, a dokázala bych si s tebou povídat dlouho. Pamatuješ, jak jsme jen seděly před vaší školou, cpaly se paprikovými čipsy, které ti vlastně vůbec nechutnají a bavily se o všem, co nás zrovna napadlo. Tehdy jsem ti to neřekla, ale byla jsi první komu jsem se svěřila s tam tím. Vlastně jediná.
Není to fér. Zrovna člověk jako ty, a musí bydlet tak daleko.

º Nenávidím tě. Nenávidím tebe i celou tu tvoji partu. Hrajete si na něco co nejste, snažíte se být něco víc a neustále se nad všechny povyšovat. No a co, že tě třídní považuje za své zlatíčko? To snad znamená, že jsi lepší? Maximálně tak vlezlejší. Nebýt tebe a té tvé bandy stejných jako jsi ty, a možná ještě horších, bych měla tu školu hned raději.
Předstíráš, jak tě nikdo nechce, a jak si opuštěná, brečíš kvůli tomu že se tvůj kluk bavil se svojí spolužačku. Přitom by se u nás ve třídě našlo několik kluků, co by tě chtělo, ale ty jsi vlastně víc než my vsichni, viď? Něco tak ponižujícího by jsi nikdy neudělala. Jediné co dokážeš je předvádět se i tím, že máš krámy a pomlouvat všechny okolo. Nechápu, jak s tebou může tolik lidí vydržet. Je mi z tebe zle. Doufám, že jen co skončí tenhle školní rok, už tě nikdy neuvidím.

º A tebe taky. Když jsme se poznaly, ještě dřív než ses u nás objevila, byla jsi hrozně milá holka. Byla s tebou sranda. Dalo se s tebou bavit.
Jenže pak se to změnilo. Proboha, uvědomuješ si, že když má člověk deprese, chová se trochu jinak, a už vůbec to všem neříká na potkání. A to co jsi provedla jí...no, moc dobře víš, že to kvůli tobě přestoupila. Kvůli tomu, že jsi proti ní poštvala tolik lidí, všech těch meger jako jsi ty, jenom proto, že se líbila klukovi, kterého ty sama jsi odkopla.

º Vím, že by jsme k sobě měly být trochu upřímnější. A neměla bych před tebou nic předstírat. Jenomže tak nějak už se to stalo. Ale přesto tě mám ráda, nad tím ani nemusím přemýšlet. Myslím, že tak jak jsme, to oboum vyhovuje.

º Vážně moc mi chybíš. Těžko se to říká, ono se na to těžko i myslí. Ale chybíš mi. Nikdy nepochopím, proč jsi musela odejít tak brzy. Na někoho, jako jsi ty se nedá zapomenout. Mám tě ráda. Pořád.

º Chovej se jako člověk, proboha. Nevím, jestli si myslíš, že to jak se chováš, to jak s ostatníma mluvíš, že to je v pohodě? Ne není. Možná si neuvědomuješ, že tím ostatní jenom zraňuješ. Víš, já mám v lidi nedůvěru už dlouho, vlastně ani nevím, kdy to začalo. Ale jestli ji někdo ještě prohloubil, byl jsi to ty. Ze začátku jsi byl fajn, to nepopírám. Dalo se s tebou smát, ale zase, jako snad všichni v mém okolí jsi se změnil. K horšímu. A to sakra že horšímu.

º Jsem zmatená. Opravdu hodně. Z toho všeho a teď ještě tohle. Nejlepší by bylo, kdybych nic takového necítila, protože kdykoli se potkáme, nevím co dělat. Nevím jak se chovat, přitom se vídáme skoro každý den. A to mě sere.

º Jediný důvod, proč se my dvě spolu bavíme je ten, že jsi dobrá kamarádka mé dobré kamarádky. Ale nesedneme si, nebudeme si nic nalhávat. Proto si napíšeme jen jednou za čas a naše konverzace většinou skončí rychleji, než se kterýkoli z nás rozepíše, a bavíme se jen tehdy když se u té kamarádky potkáme. Což ale díkybohu není mockrát. Vím, že by jsme jí to ani jedna do očí neřekla (to máme jako jediné společné) ale ačkoli jí máme rády, víme jaká je, když má okolo sebe víc lidí. Vybere si jednoho, a ostatní jsou pak jako křeni. Obě jsme to zažily, když jsme u ní jednou byly.
A proto jsme spolu vždycky vedly jakousi tichou válku. Přijde mi to strašně dětinské, opravdu.
Neber si to zle, jsi vážně fajn holka, ale my jsme nikdy neměly moc příležitostí se opravdu poznat. Třeba se to jednou změní, uvidíme.

º Ta otázka mě vrtá hlavou už dost dlouho. Proč jsi se se mnou vůbec začal bavit? Děsí mě to. Nikdy jsem ti nenapasala první a ve škole jsem tě vždycky jen pozdravila, ale ty ses snažil víc. Mátlo mě to, protože se nezdálo, že bych se ti líbila. Upřímně, nejspíš by si byl první a já bych se divila. Ale kdo ví. Možná sis prostě jen myslel, že jsem sympatická, ale neznal jsi tu děsivou skutečnost.
Ale i kdyby ses chtěl jen normálně bavit, přijde mi to zvláštní. Ale co já vím. Možná je lepší to nevědět, a jen nad tím přemýšlet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|