Ten pocit...|7.9.2015

7. září 2015 v 16:20 | Viola |  Zápisky
Ten pocit, když vám němčinářka pustí v rámci výuky Rammsteiny, a vy jako jediní zpíváte asi se čtyřma klukama, kteří je poslouchají, Du Hast, protože vaše spolužačky to do téhle doby neslyšely.



Ten pocit, když vám učitel na hudebku, takový starší, milý pán, který vás měl zároveň v seštce na výtvarku, řekne, a teď cituju: "Pamatuju si vás jako ještě malé šesťáky... a taky obzvlášť tady slečnu Violu, když nechala na výkresu na téma naše město velkou bílou plochu a řekla, že je to zasněžené pole." Nevím proč, ale strašně mě to dojalo, možná proto, že si to pamatoval zatímco já jsem o takovém výkresu už dávno nevěděla.




Ten pocit, když se zeptáte své prvňáčky, jaká hudba se jí líbí, a ona vám odpoví, že s taťkem poslouchá Nirvanu. Na to jsem nemohla říct nic než wow...



Ten pocit, když vám učitel předmětu, který chcete studovat dál řekne, že na to máte a že by se divil, kdyby vás na tu střední nevzali.



Ten pocit, když nevíte, co na to říct.



Ten pocit, když na autobusáku potkáte kluka, se kterým jste na táboře před dvěma lety tancovali poprvé ploužák a od té doby jste ho nepotkali, a on vás pozdraví. A vy ho nepoznáte, nemůžete si vybavit, kdo to je a tak stojíte a zíráte na něj, dokud se nepřipomene. Bylo to trapné, ale na druhou stranu hezké, že vás poznal.



Ten pocit, když celou tuhle situaci sleduje váš učitel. Celou dobu.-_-



Ten pocit, když najdete doma v hromadě papírů jeden z páté třídy, na který vám spolužáci psali, co si o vás myslí. Už si ani nevybavujete, že jste něco takového psali, ani co jste tehdy napsali ostatním vy.
Ale najdete tam vzkaz od vaší tehdejší nejlepší kamarádky, se kterou už jste jen spolužačky, kde se píše, že jste pro ni důležití, a nechce vás ztratit. Ironie je, že to byla tehdy ona, kdo vás nechal...



Ten pocit, když si najednou uvědomíte, kolik lidí vám za ta léta zmizelo ze života, a že ona tu pro vás pořád ještě je, jen ne tak jako dřív. A jen už nejste nejlepší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrs. Nobody Mrs. Nobody | Web | 7. září 2015 v 19:23 | Reagovat

Ten pocit, kdy život utíká rychleji, než je vaše chůze a vy nestačíte jeho tempu, utíká vám, zatím co vy se ho snažíte marně dohnat. :-) Pěkný a dojemný.

2 Viola Viola | Web | 7. září 2015 v 19:57 | Reagovat

Tak ten pocit moc dobře znám...jinak díky,  že jsi se tu zastavila:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|