i don't know who i am. and it scares me.

2. září 2015 v 19:21 | Viola |  Zápisky
Sedím na křesle, piju ledový čaj, na klíně rozečtený poslední díl Hunger Games a zase zahloubaná. Musela jsem na chvíli přestat číst, protože jsem si uvědomila, že vůbec nevím, co se na té stránce dělo.
Zase musím přemýšlet. Něco uvnitř mě k tomu nutí, vypínám veškeré okolí, a hlavou mi víří myšlenky. Mamka na mě volá, ať jdu vyvenčit psa, ale neslyším. Vlastně ano, slyším - ale její slova mi jdou jedním uchem dovnitř a druhým ven.


Založila jsem si na to speciální rubriku, na tyhle pocity a myšlenky. Nevím, jestli má někdo chuť to číst, ale mě to pomáhá. Pomáhá mi, když se ze svých pocitů vypíšu jak nejlíp umím, nic literárního, jen náhodné shluky písmen dávající dohromady věty odrážející můj momentální stav. A taky představa, že si to třeba někdo přečte a řekne si: Cítím se podobně. Nebo: Chápu ji.
Nemusím to mít napsané v komentáři, i když mi to radost udělá, to jo. Ale hlavní je, že to víte vy.

"So I guess we are who we are for lots of reasons. And maybe we'll never know most of them."
-The perks of being a wallflower

Je to pěkný citát. Přiznám se, že jsem film neviděla (ale vím, že je to s Emmou Watson), a ani knížka se mi ještě do ruky nedostala (a tady zase vím, že se zcela jistě objeví na mém dalším wishlistu), ale citát jsem našla na We heart it, a zalíbil se mi. Přijde mi, že v sobě skrývá něco víc, než si já myslím, ale nemůžu přijít na to co.

A proč sem ten citát dávám? Totiž, dneska jsem byla ponořená v myšlenkách o tom, kdo vlastně jsem. Co dělá mě mnou. Proč jsem zrovna já ta holka, kterou jsem. Otázky mi vířily hlavou, a odpovědi se ne a ne dostavit.
Vždycky jsem si myslela, že vím kdo jsem. Že se znám dokonale, na sto procent. Ale poslední dobou mi dochází, že to není tak úplně pravda. Poznala jsem spoustu svých tváří, většinu ještě díkybohu ukrytou, o kterých jsem neměla ani ponětí. A docela mě děsí, ale docela i zajímá, co ještě se ve mě ukrývá, a já o tom nevím.
Vlastně se vůbec neznám. Stále víc jsem zmatená sama ze sebe, a nevyznám se. Ani ve svých pocitech, a poslední dobou ani myšlenkách. Napadají mě věci, co by mě nikdy nenapadly, a ani jejich zahánění nepomáhá. Pořád se vrací.
A někdy bych se v sobě chtěla víc vyznat, ten zmatek mě děsí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alfa Alfa | E-mail | Web | 2. září 2015 v 20:31 | Reagovat

:) každý si tím prošel, každý hledal, hledá, či jednoho dne bude hledat sám sebe, kým vlastně doopravdy je. :) Mé naleznutí jsem popsal na svém blogu.

Proč tě děsí to, co se ještě v tobě ukrývá? :) Čeho se přesně bojíš?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|