Five things about me

1. září 2015 v 16:23 | Viola |  Co se jinam nevešlo
1) Mám hrozně stereotypní život...
...A štve mě to. Ráno se probudím, nasnídám, vysprchuju, namaluju, jdu do školy. Tam vydržím těch šest/sedm hodin, naobědvám se, a doma je to taky den co den stejné. Ležím, píšu, ležím, čtu si, jdu si ukrást něco z ledničky. Přemýšlím, chvíli se učím, jdu spát. A druhý den to začíná znovu a pak znovu a znovu. Mohla bych klidně i říct, že nebýt školy, tak vím naprosto přesně, co se mi druhý den stane.
Ale stereotypní život mě nebaví. Už se těším, až se konečně postavím na svoje nohy, budu cestovat a budu si moct dělat co chci já. Rebelské, já vím.

2) Jsem ráda sama...
...Chodím ráda na procházky, do kaváren nebo jen tak do města. Ovšem sama. Nerada jsem závislá na ostatních, radši si dělám věci tak, jak je v danou chvíli dělat chci. Jasně, někdy jsem ráda mezi lidmi, ale častěji převažují chvíle, kdy jsem k nim až moc nedůvěřivá, s výjimkou některých členů mé rodiny.
Sem tam mi společnost nevadí, ale když chci být sama, třeba jen tak ležet, zírat do stropu a nechat myšlenky volně plynout, nestrpím ve své blízkosti nikoho. Možná tak kromě psa.

3) Jsem se sebeou vcelku spokojená...
...A teď nemyslím se sebou jako se sebou, ale se svým vzhledem (velice logická věta uups). Jasně, občas prostě chci mít menší vzrůst, nechci být tak plochá, chci mít zrzavější vlasy nebo tmavší obočí atd atd, to by jsme tu mohli být týden. Každý je na sobě s něčím nespokojený, to je normální. Ale když se na sebe podívám, říkám si, že na tom zase až tak zle nejsem.

4) V poslední době jsem posedlá myšlenkami na apokalypsu...
...Viděla jsen tuny filmů s katastrofickými náměty, všechny si je snad ani nepamatuju. A v každém máte v podstatě jinou pohromu. Poslední dobou si v hlavě skládám od každého něco, a přemýšlím, jak by taková apokalypsa mohla ve skutečnosti vypadat, co by se stalo, nebo pokazilo. V mé hlavě se to vyvýjí všemi směry - většinou si vymyslím, že jsem já a skupina lidí a snažíme se zachránit. Hrozné klišé, co si budeme povídat. Ale mě to baví, a vlastně mi to celkově přijde jako zajímavé téma.
Padne politický systém a nastane chaos. Začne nová doba ledová. Nebo naopak, Slunce začne pálit víc než by mělo. Něco do Země narazí...je toho spoustu. Taky nad podobnými věcmi přemýšlíte, a nebo jsem tady zase jen já podivín?

5) Miluju klavíry na ulicích...
...Jen škoda, že na ně neumím hrát. Ale ta představa je úžasná, že si sednete ke klavíru, stojícímu někde na ulici, a začněte hrát. Nevnímáte těch několik lidí okolo, co se třeba zastaví, aby si vás poslechlo.
Jednou jsme seděli se sestrou a rodiči na zahrádce v restauraci, kde zrovna jeden klavír stál. Snažila jsem se přemluvit sestru, která byla narozdíl ode mě chytrá a učí se, sice na keyboard, aby něco zahrála. Samozřejmě to neudělala, protože se bála. Tak jsem si přála, aby se objevil alespoň někdo, kdo by zahrál. Jaká škoda, že na klavír neumím...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|