Feelings are just like a weather

13. září 2015 v 19:45 | Viola |  Dopisy
Drahý neznámý
Opět Ti píšu, abych Tě informovala o momentálním stavu mé mysli a mých pocitů.
Nejspíš už jsi ani nečekal, že Ti napíšu.
Já Tě chápu. Musíš si na moje vzkazy prostě zvyknout. Asi se nestává často, že si čteš dopisy psané nějakou puberťačkou, která neví kdo jsi, a Ty zase nevíš, kdo je ona. Ale to už jsem rozebírala v minulém dopise, v tom prvním.
Popravdě, tenhle dopis už asi po páté přepisuju, protože si stále nejsem jistá, jestli se všechny ty moje výlevy hodí, obzvlášť na druhý dopis. Ale koneckonců, není to právě to, proč jsem Ti začala psát? Abych se někomu svěřila se svými pocity, protože není snad nikdo, kdo by mě poslouchal?


Chtěla bych říct, že je mi trošku líp, než před pár dny, ale to bych lhala. Stejně jako bych lhala, kdybych řekla že je to horší. Je mi jasné, že lžu všem okolo, když jim tvrdím, že je mi fajn, i když není. Ale Tobě lhát nechci, aspoň k Tobě chci být upřímná. Protože kdyby to tak nebylo, přišlo by mi, že lžu sama sobě. I když, je pravda že i tohle dělám. Něco si nalhávám v jednom kuse. Takže dejme tomu, že jsi jediný člověk, ke kterému budu opravdu upřímná. A kterému řeknu, v rámci možností, všechno.
Ale o čem jsem to mluvila? Ach, jistě. Není mi ani hůř, ani líp. A už vůbec to není stejné. Jednu chvíli všechno září a blyští se, vidím všechno méně pesimisticky. Říkám si, že už je dobře. Že možná to nakonec všechno bude fajn.

A pak se to najednou všechno otočí a já se zase cítím mizerně a ocitám se na úplném dně vlastní mysli.
Ten zmatek, který vládne v mé už tak dost zmatené hlavě, mi přijde den ode dne větší, a pak najednou zmizí, nebo ochabne. A další den znovu narůstá.
Moje mysl je jeden velký chaos, neuklizený pokoj plný poházených věcí a popsaných papírů.
Chci brečet. Chci se smát. Chci začít ječet. Chci se schoulit do klubíčka a mlčet. Chci jít ven, mezi lidi. Chci být sama. Chci, aby mě ostatní víc brali takovou, jaká jsem. A někdy chci, aby si mě nevšímali vůbec, aby mi dali pokoj. A potom, aby si mě všímali. Chci se s ním bavit. A když mám možnost, nechci. Nechci aby se na mě díval, nechci aby se mnou vůbec nějak komunikoval. A když to opravdu nedělá, štve mě to, a chci přesný opak.

Nesnáším ten pocit, ten strašný nepříjemný, hnusný pocit, když se všechno mění až nepřirozeně rychle, když jeden den se cítím tak, a druhý zase úplně jinak. Když chci pokaždé něco jiného, a ve výsledku vlastně vůbec nevím jak se cítím a co chci. Jediné co vím je, že si ničím nejsem úplně jistá.
Nejspíš Tě tady těmi kecy otravuju, co? Nejspíš máš mnohem víc věcí na práci, než čtení tohohle. Ale počkej chvíli. Pár minut času snad máš, co?
Někdy nechci cítit vůbec nic. Přijde mi, že mi to jenom přitěžuje, protože si všechno najednou moc beru. Všechno řeším.
Chtěla bych tu chvíli klidu, kdy bych mohla přestat vnímat. Cítit. Myslet. Ne umřít, to ne. Nad něčím takovým nepřemýšlím, a ani přemýšlet nechci. Chci jenom prostě na chvíli zalézt, vypnout okolí.
A zkusit jeden den být bez toho, aniž bych cítila jakoukoli zlost, žárlivost, nebo smutek. Prostě bez všech těchhle pocitů být.

A to je všechno. Všechno, co jsem Ti dnes večer chtěla sdělit. Děkuju, že jsi mě vyslechl. A doufám, že se u dalšího dopisu zase potkáme.

S láskou,
Tvoje Viola
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrs. Nobody Mrs. Nobody | Web | 14. září 2015 v 16:42 | Reagovat

:-? Co víc říct, než co řekla tvá slova? Nejlepší je i neřešit to, že chceš všechno neřešit. Naučit se vypnout je umění, které chce mnoho tréninků. Ale neboj, život tě vyzbrojí, problémy tě budou omílat jako voda břehy a nakonec ti nezbude nic jiného, než prostě vypnout. Nic jiného ti nepomůže. A pak se zase rozmyslíš, že vlastně vypnout nechceš, jenomže bude pozdě. Naroste další brouk, který ti bude prolézat hlavou.

2 Oswin Oswin | Web | 14. září 2015 v 18:30 | Reagovat

Ono... Nic necítit občas není na škodu, ale já to dělám, tak trochu... eh... nedobrovolně. Prostě mě občas chytne hrozný pocit otupění. Nepřipadám si jako pozorovatel nějakého dění kolem mě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|