Dear unknown...

9. září 2015 v 18:30 | Viola |  Dopisy
Všichni okolo mě se mění. Všichni a všechno.
Většinou k horšímu.
Někdy mám pocit, že se měním taky, že mě proud stahuje sebou někam, kam nechci. A nemůžu se tomu bránit, protože je to mnohem větší, silnější než moje křehká duše. Nechci být jako ostatní. Jako většina ostatních. Děsím se toho, že bych taková kdy mohla být. Někdy se koukám do zrcadla jenom proto, abych měla jistotu, že jsem to pořád ještě já. Protože se bojím, že se jednoho dne nepoznám.
Jsou to hloupé obavy, já vím.
Je to můj první dopis Tobě, a já namísto toho , abych Ti kladla přátelské otázky, a snažila se tě nějak poznat, tak si stěžuju a vykládám Ti svoje obavy.
Ještě před chvílí jsem si v hlavě přehrávala, co všechno bych Ti mohla napsat ale ve chvíli, kdy jsem začala, jsem naprosto automaticky začala psát něco jiného, než jsem chtěla.
Je pravda, že Tě tak trochu využívám - píšu Ti jenom proto, abych se někomu svěřila se svými starostmi, a Ty jsi ten pravý. Sice se neznáme - neznám dokonce ani Tvoje jméno! - ale přesto mám pocit, že by z nás mohli být dobří přátelé. Tedy alespoň pro jednu stranu. Odpovědí na svoje otázky se nejspíš nikdy nedočkám.
Ale to mi přece nebrání, abych Ti psala, dlouhé i krátké dopisy, obyčejné nebo plné strachu, strachu z okolního světa, do kterého Ty díkybohu, nepatříš.
Nejspíš se stále ještě ptáš, proč Ti píši. Proč zrovna Tobě. Odpověď nebude tak jednoduchá, jak by se možná na první pohled zdála.
Protože jsem už prostě taková. Nedůvěřuju svému okolí na tolik, abych mu řekla úplně všechno. Mám pár lidí, kterým řeknu víc než komukoli jinému, ale můj problém je v tom, že ani jim nevěřím tolik, abych jim řekla všechno. Naprosto všechno. Je tolik věcí, které v sobě dusím, a které jsem nikomu neřekla. A ani říct nechci.
Je jedno, zda li jsi muž či žena, starý či mladý, jestli jsme se náhodou někde viděli, a nebo každý bydlíme na jiném konci republiky. Na tom nesejde. Důležité je, že nevím, kdo jsi Ty, a Ty nevíš, kdo jsem já. Kdyby jsme se potkali, nikdy bychom nepoznali, že já jsem ta, co Ti píše, a Ty ten, kdo čte.
A tak to má být. Budu se Ti moct v klidu se vším svěřit.
Příště toho napíšu víc. Zatím se měj pěkně
Tvoje Viola
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|