29/09/15

29. září 2015 v 22:55 | Viola |  Zápisky
Tak lásky, opět se hlásím s novým článkem.
Ale nevím, jestli se chci hlásit.
Nevím, co chci. Jako obvykle.
Nechci být sama, ale zároveň nechci být s nikým. Možná nechci být s nikým fyzicky. Ale psychicky. Možná chci žít s vědomím, že mám někoho, i když není u mě.
Jediné, co vím s jistotou je to, že nechci nic dělat. Nechci nic říkat. Nechci nikoho vidět. Nechci být. V tenhle moment, v tenhle den prostě nechci.
Je to pořád dokola.

...

Vytáhla mě sebou ven. Víte koho myslím? No, ji přece, tu moji bývalou nejlepší kamarádku, jak o ní někdy mluvím. Mohla bych jí taky vymyslet nějakou přezdívku...Mrcha. to by sedělo.
Mrcha a Vosa. Obě dvě jsou teď strašně moc velký kamarádky, jenomže je spojuje jenom jedna jediná věc - cigarety. Vosa je dokáže sehnat jako nic, a to se Mrše zamlouvá. Má cigarety zadarmo, a hrozně ráda se tím chlubí. Není divu, že to co jiní u nás na škole tají a zapírají, ví už i naše třídní.
Mrcha se asi snažila být milá. Ve skutečnosti je tak neupřímná a falešná, že mám chuť rozbít jí hlavu. Ale mám nějakou důstojnost, ne? Nepotřebuju, aby mě poslali ke školní psycholožce za vážné ublížení na zdraví.
Zkrátka - Mrcha se mě po škole zeptala, jestli nechci jít s ní a Vosou na Hřiště (jakýsi krycí jméno pro místo, kam chodí mladí kuřáci v mém věku) (překlad věty z Mršštiny do češtiny = kluci se na nás dneska vysrali, takže máme volný cíga navíc).
Nejradši bych ji poslala k šípku, jenomže nějak se stalo, že jsem jí to odsouhlasila.


Houpala jsem se na starý houpačce a krmila sušenkama tu samou kočku, co tehdy v té zahradě, zatímco Vosa s Mrchou kouřily, kašlaly a něčemu se smály. Nebo spíš někomu, o kom mluvily jako o cigánovi.
Jednou mi nabídly cigaretu, ale já jsem řekla, že mám na tabák alergii (nice výmluva Violo. Až na to, že nic takovýho není, a oni ti to nevěřily). Samozřejmě, že mi to nevěřily. Ale nejspíš nebyly tak úplně při normálních smyslech, a tak se jenom smály a řekly mi, že je se mnou sranda.
Jo Mrcho, to jsi mi dřív taky říkala, ale v úplně jiném případě.

Ta kočka pořád ještě kašlala.
Krmila jsem jí nějakou sušenkou, a ona mi skočila na klín.
Mrcha s Vosou se se mnou po chvilce už ani nepokoušely mluvit, za což jsem jim byla jako za jediné vděčná.

...

Asi hodinu jsem si psala s nějakou anonymní slečnou na Whatsappu, a to bylo poprvé od chvíle, kdy jsem si tu věc založila. Docela hluboce.
Potvrdilo se mi díky tomu to, o čem jsem uvažovala už v souvislosti s blogem. Že mi nedělá problém mluvit otevřeně s cizími lidmi, a říct jim věci, co normálně neříkám. Zato mi dělá problém mluvit úplně otevřeně s lidmi, které znám, a kteří jsou mi blízcí.
Je to zvláštní.

...

Rozbrečela mě nějaká písnička v rádiu. Nevím, jak se jmenovala a štve mě tom protože byla krásná

...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|