1.9.2015

1. září 2015 v 17:19 | Viola |  Zápisky
Takže fajn. Dneska tu mám první opravdu opravdový deníčkový zápus ze života divné brunetky s ještě divnějším smyslem pro humor, který vlastně vůbec není vtipný, a nekonečnými proudy nejrůznějších myšlenek. Jo, a nesmíme zapomenout brunetčinu slabost pro broskove a zelený čaj.




Předpokládám, že všechny tady, co jsou stále ještě školou povinni neprořízl spánek jenom otravný budík (který mi jednu písničku naprosto znechutil, protože začala hrát ve stejný okamžik, kdy se mi zdálo že objímám Johnnyho Deppa), ale taky myšlenka, že dneska musíte zase vstávat. Dva měsíce, kdy jste si mohli víceméně (někteří více, jiní méně) pospávat dokdy jste chtěli, jsou nenávratně v čudu.
Já jsem netesknila. Tedy - na půl. Na jednu stranu, koncem prázdnin pro mě končí léto, které nemám ráda (fakt, že jsem se dneska cestou domů vařila i v sukni pomineme).


Na druhou stranu budu muset trávit dalších necelých deset měsíců trávit kompletně obklopená lidmi. Pravda, ty lidi znám od malička, a ani učitele nepovažuju za nějakou hrůzu - dokážou být fajn. Když chtějí. I přesto, že je mezi nimi obrovská většina těch, kterým bych dupla na krk a dvakrát moc bych se nerozmýšlela, si na některé svoje spolužáky nemůžu stěžovat. Protože pár mi jich opravdu bude chybět. A nějakým záhadným způsobem mi bude jednou chybět i ta stařičká budova, ve které jsem strávila celých devět let.
Jenomže od určité doby nemám k lidem nijak moc velkou důvěru. Nevím, jestli tomu předcházela událost, o které bych teď nerada mluvila. Nejspíš ano.
A proto mě je někdy delší pobyt mezi takovou spoustou lidí, spoustou povah, nepříjemný. Nestíhám si všímat, co můžu od koho a kdy čekat.

Ale tímhle se mi nijak nechce vás zatěžovat. K mému prvnímu dni v devítce - bylo to prakticky stejné, jako těch předchozích osm prvních dnů, až na tu výjimku, že jsme deváťáci. A je to pro nás poslední první den na téhle škole. Takže jsme museli probrat spoustu věcí, o kterých jsme loni ani nepřemýšleli. Třídní trička. To byl první bod. Problém je v tom, že se jako třída nikdy neshodneme.
Jenom vybrat barvu nám trvalo celou třičtvrtěhodinu - já jsem byla jasně za černou, zbytek holek se rozdělil na tmavě fialovou a lososovou, (pravda, jsou to pěkné barvy, ale na třídním tričku si je představit nedokážu. Ale je to stejně jedno protože...)skoro všichni kluci se dokázali shodnout na tmavě zelené.
Až musela třídní přijít s návrhem, se kterým každý víceméně souhlasil. Nejspíš jsme si všichni uvědomili, že pokud se rychle neshodneme, můžeme taky skončit s tričkem podle ní - tedy nejspíš křiklavě žlutým.
Takže to dopadlo na takovou tmavší tyrkysovou. Když jsem si ji důkladně prohlídla, musela jsem uznat, že je to pěkná barva. A pokud si dokážu prosadit alespoň ČERNÉ písmo, nemuselo by to dopadnou nijak zle.
Ale je začátek roku, přece jen. Klidně se to může změnit.
Zbytek se ale musel nechat na jindy, protože v katalozích pro potisky jich bylo snad tisíc, a každému, opravdu každému do jednoho se líbilo něco jiného.

A jejda...neusnul někdo? Vím že vás to musí strašně nudit, ale pochopte to - je první den školy. Moc zajímavého se mi nestalo.
Ta lepší zpráva ale je, že jako deváťáci dostaneme na hlídání jednoho prvňáčka - máme ukázat obědy, jak se nakupuje v automatu, pomoct mu v šatně zavázat tkaničky...Nevím, s čím přesně jim budeme pomáhat. To se dozvíme zítra.
Ačkoli jsem ten typ, co děti zrovna nemusí, přijde mi to milé.
Protože jsem nikoho z našich prvňáčků nepotkala, jsem zvědavá jací budou. A koho dostanu. Chtěla bych, aby mi přidělili holčičku.
Ale to se dozvím až zítra.

Jinak, jako třída jsme se nijak nezměnili. Jako každý rok, co s tak nějak pamatuju jsem si sedla s Pampeliškou - nevím, proč jsem jí vybrala zrovna takovouhle přezdívku, nějak mě to prostě naskočilo. Ve zkratce, je to moje nejlepší kamarádka.

Když jsem přišla do třídy, měla jsem takový zvláštní pocit, a všechno mi přišlo takové nové...nevím jak přesně to pospat, ale ten pocit že už nejsem osmák, a že jsme najednou nejstarší ročník na škole byl prostě...divný.

Teď momentálně smolím tenhle článek, cpu se zeleninovým salátem a zapíjím to asi pátou skleničkou kofoly. Dneska asi neusnu.
To zase bude noc plná přemýšlení. No nic. To je pro tenhle deníčkový článek všechno.
A co vy a Váš první den nového školního roku?
Mějte se pěkně.

Viola
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|