Svět poloprázdného domu

24. srpna 2015 v 21:26 | Viola |  Zápisky
Jen pro začátek chci říct že se tu možná odrazí spousta pesimismu. Chci vás jen upozornit, protože to teď bude hodně osobní, a já jsem v tomhle stylu na blog ještě nepsala, že se na nikoho nesnažím přenášet svoji momentální (nebo spíš dlouhotrvající) pesimistickou náladu. Jenom se ale snažím do tohohole článku vložit část sebe, aby jste mohli nahlédnout co nejhlouběji.

Už poněkolikáté v sobě cítím jakési prázdno a vůbec si ho nedokážu vysvětlit. Musím přiznat, že nebýt jeho, a všech těch podivných pocitů, o kterých naprosto nic nevím, a které se ve mě hromadí jako nepotřebné, popsané a zmačkané papíry, bych byla i šťastná.

Vůbec nevím, jako co si ty pocity náhlé deprese vysvětlit. Možná bych na to dokázala přijít, kdyby se ve mě ony pocity a myšlenky nestřídaly tak rychle, že je sotva dokážu stíhat vnímat.

Moje kamarádka mi jednou říkala, že jsou to vzpomínky. Má za to, že naše mysl je obrovský dům se spoustou malých místnůstek, skříní, šuplíků a kdovíčeho ještě a v těch se skrývají nejen naše nejniternější pocity, ale i vzpomínky. Ten dům je nejspíš z poloviny prázdný - alespoň teď, dokud je nám čtrnáct. Ačkoli jsme už něco zažily (nijak moc toho ale nebylo), neměly jsme ještě moc možností dům zaplnit.
Jenomže jak v našem skutečném domě, tak i v tomhle často nemůžeme něco najít. Víme, že to tam někde je, ale kolikrát si nemůžeme přesně vybavit jak to vypadalo a kde jsme to nechali.

Takže abych tuhle její geniální myšlenku shrnula - podle ní se mi vrací nějaké dávné vzpomínky, a já si prostě jen nemůžu vzpomenout jaké.
Těžko říct. Jediné co v tuhle chvíli chci není vzpomenout si, ale zastavit ten nekonečný proud. Momentálně jenom sedím na posteli, snažím se zmatek ve své hlavě přehlušit Arctic Monkeys ve svých stopadesát let starých sluchátkách a sem tam něco dopíšu do tohohle článku.
Chci se těchhle všech pesimistických, až depresivních myšlenek a pocitů zbavit, hlavně taky proto, že mě strašně omezují. Jak jsem říkala, nevím, jak se jich zbavit. Neustále se mi vrací.
Pracovala jsem na nové povídce na pokračování, kterou jsem sem chtěla začít přidávat, ale napsala jsem sotva jeden odstavec, když mi došlo,že to co píšu jsou nesmysly a že se nedokážu soustředit.

S největší pravděpodobností vám celý tenhle článek bude připadat jako jedna velká slátanina. Ale já jsem ze sebe jen potřebovala dostat, co cítím. A svůj účel to splnilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|