Project about half-minute horrors | Virus Colonna.10zex

27. srpna 2015 v 21:39 | Viola |  Povídky
Tak konečně přidávám na blog nějakou tu povídku! Poslední dobou jsem nějak nevěděla o čem mám psát, znáte to, ten zatracený Writer's block. Ale díkybohu mě zachránil projekt jisté úžasné Ewiline, o kterém už jste všichni nejspíš slyšeli.
Ano, mám na mysli Project about half-minutes horrors.
Úkolem je, vybrat si téma, na které se pokusíte napsat nějaký horor, jak už koneckonců říká název.
Já jsem si vybrala téma 6, Virus Colonna.10zex.
Bude to takový slabší horor, ani to nebude zase tolik strašidelné, ale nápad, který jsem do něj použila (tedy příběh toho doktora) se mi v hlavě odehrával docela dlouho, jenom ho tady tolik nerozvedu.
No, každopádně, doufám, že se vám povídka bude líbit:)


(Kliknutím na obrázek se přesunete na stránku projektu)

Virus Colonna.10zex

V nemocnici to bylo v poslední době jako v úle. Okolo celého pozemku se pracovalo na stavbě plotu, který měl zabránit rozšíření virusu, a ani uvnitř budovy se práce nezastavila.

Doktor v ochraném obleku odporné, zelenožluté barvy, do kterého se musel před pár okamžiky s námahou dostat, se skláněl na jedním z lůžek.
Ženu, nehybně ležící a pohybující se někde mezi životem a smrtí přivezli do nemocnice teprve nedávno. Virus byl tehdy teprve v prvním stádiu, přesto ale uzavřeli do karantény celé město. V takovémhle případě se nesmí riskovat.
Prvních příznaků si na mladé ženě - nemohlo jí být jak dvacet let -všimla její služebná, která o nich viděla reportáž v televizi, a okamžitě zavolala do nemocnice.
Jednalo se už o šestý případ. Nikdo nevěděl, kde se virus, pojmenovaný Colonna.10zex vzal a ani co ho vyvolalo. Podle toho, co se o něm vědělo, se od člověka, s virem ve třetím stadiu, v jakém byla i žena, nakazit pouhým dotykem.
K pitvě, která by toho ale mohla objasnit více, ještě nebylo dodáno žádné tělo nakaženého člověka. Nikdo totiž ještě úplně nezemřel.
Vir se šířil pomalu, zato nenápadně a jeho přenesení na lidské, ale i zvířecí tělo sice bylo smrtící, ale to tím nejhorším možným způsobem, jaký si můžeme jenom představit.

Doktor se ve svém gumovém obleku potil. Bylo v něm nesnesitelné vedro, každý pohyb byl namáhavý a těžkopádný, ale stačil jediný pohled na ležící ženu, a děkoval bohu alespoň za nějaký.

Žena sebou nepatrně cukla, a doktora zalil chladný pot. Nedokázal si ani představit, jaké bolesti musí prožívat, a přitom to nemůže dát nijak najevo.
Odvrátil se. Už se nedokázal déle dívat do ženiných očí, ze kterých následky virusu nezbylo nic než bělmo. Nejspíš vnímala, co se okolo ní děje - každopádně, při životě byla -, ale vidět nemohla.

I když v případě Colonna.10zex, bych se nedivil ničemu, pomyslel si doktor ztěžka.
Vždyť účinky tohoto viru byly takové, jaké si v minulosti dokázalo lidstvo sotva představit - postupně odlupující kůže, naprosté vytracení zorniček, postupné rozkládání orgánů i buněk. A všechno to podtrhoval fakt, že oběť byla stále schopná myslet a vnímat.

"Doktore?" Sestřin hlas tlumený plexisklem, chránící obličej, vyrušil doktora z pochmurných myšlenek.
"Ano, Julliet?" Nepřítomně položil ruku na tvář ženy a zašeptal směrem k ní "Všechno bude dobré, ano?" Plané řeči. Vlastně si tak trochu dodával sebevědomí sám sobě.

"Měl by jste jít. Jste tu už moc dlouho," řekla sestra. Pohledu na pomalu se rozkládající tělo se vyhýbala.
"Ano, jistě."
"Přišel jste na...něco?" Zeptala se sestřička opatrně. Byla to hloupá otázka - očima nemohl přijít na nic, co by už nevěděli. Přesto sestře odpověděl.
"Ne."
"Je to strašné," pokračovala sestra. "A u ní obzvlášť. Je mladá. Nezaslouží si to."
"Nikdo z nich si to nikdo z nich, Juillet."
"Já vím, jenom -"
Náhle ale vyjekla. I přes špinavé plexisklo bylo vidět, jak se jí v očích zračí hrůza.
"Juillet?" Doktor na ní překvapeně pohlédl. "Co se stalo?"
A v okamžiku, kdy dokončil otázku to došlo i jemu. Srdce se mi zastavilo a celý svět jako by s ním udělal kotrmelec.
Zatímco sestřička se s očima vytřeštěnýma strachem tiskla zády na bělavou stěnu, doktor s výrazem, ze kterého se nedalo nic vyčíst, sledoval svoji ruku, stále ještě položenou na ženině rozkládající se kůži.
Zapomněl dýchat. Společně s kůží se začala rozkládat i gumová rukavice. A doktorova holá kůže taktéž. virus postoupil do dalšího stadia.
Vítej v pekle, pomyslel si ještě, než se skácel k zemi. Sestřiččin křik už neslyšel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mrs. Nobody Mrs. Nobody | Web | 28. srpna 2015 v 8:51 | Reagovat

Bomba! Bože miluju, jak píšeš :D A nepřeháním, vážně! :-)

2 Viola Viola | Web | 28. srpna 2015 v 11:40 | Reagovat

Woow :-D Děkuju moc:)

3 Shetlandy Shetlandy | Web | 15. listopadu 2015 v 18:59 | Reagovat

Super povídka. :)
Rozhodla jsem se do tohoto projektu též zapojit... ovšem ještě jsem se nedonutila napsat k němu nějakou povídku. Inu, musím s tím konečně něco udělat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Blog open: 15.8.2015|